NÁVRH

Onehdy mě před vchodem do metra oslovila sličná, atraktivní dívka, s návrhem mimořádně výhodného nákupu voňavek, jež v obchodní síti stojí dvaapůl tisíce Korun českých. Prosím Vaši ruku, usmála se a potřísnila mi ji jakýmsi sprayem. V našem případě by se v rámci akce jednalo o pouhých jeden a půl tisíce. Počala mi vyprávět spoustu zajímavých věcí, a po té co mi sdělila, že vypadám jako zajímavý inteligentní muž, položila kontrolní otázku. Teď už nevím, o čem to bylo, leč jednalo se o skutečnost, kterou před tím během své poutavé řeči zmínila. Náhodou jsem si vzpomněl, a byl jí radostně informován, že jsem právě vyhrál soutěž. „Mám pro vás dárek“, zaculila se uznale, a podávala mi voňavku, za níž bych přispěl jejich společnosti jen pouhých směšných a neskutečných čtyřista korun. Odvětil jsem, že přes to že jenom v Praze mě podobným způsobem obdarovává více lidí, jsem bez prachů. Na závěr mi utkvěl v mysli její udivený třpytivý pohled. „Jsem ale rád, že jsem vás potkal. Jste první žena, která mě dnes požádala o ruku“.
Martin Vácha