bez názvu

Do vínku přijmi průčelí
hojností štěstí mého,
rozohni vlažná se něho,
svátosti prolni nedělí.

Zvířen, či lidštěn vzdouvaje,
vlnami prošlých časů,
co svíce bez záruky jasu,
střemhlavě vrháš se do ráje?

Tvá měkkost srdce obalí,
jenž v ocel z žáru schladlo,
jak staré umyvadlo,
co na dně řeky v troskách dlí.

Zastav se a prodluž stín,
projdeš přítomností,
kdosi Tě tu hostí
sklepy věkůznalých vín.

Světlo ztéká po mříži,
mění se v kapky rosy,
myšlenky září bosy,
jako tělo na kříži.

Procházíš celou temnoty,
na konci vane bílá díra.
Duše co na mne v dáli zírá,
jsem to já..., nebo Ty...?