Kamil Princ
(*1987) narozen v Žatci a nyní žije v Praze. Vystudoval obor Jazyková a literární kultura na Univerzitě Hradec Králové. Věnuje se psaní básní, esejí a uměleckých kritik a spolu s Františkem Štormem působí v kapele Maldorör Disco. Vydává a rediguje podzemní revue Smrtisyn pro současnou českou neodekadenci a rediguje Noviny Obce spisovatelů. Vydal básnické sbírky „Sonáta pro rezavou harfu“, „Nožem učím rybu křičet“ a „Ozvěna rybího křiku“, uspořádal „Almanach neodekadence“. Publikoval v časopisu Host, Tvar, Pandora, Partonyma, Literární noviny, Lidové noviny aj. Obdržel několik literárních ocenění, např. umělecký festival e-moc-e (1. místo), Literární Varnsdorf (1. místo), Soutěž Marie Kodovské (1. místo), Jindřichohradecký textík (1. místo), Literární soutěž Dona Bosca (1. místo), Soutěž k Mezinárodnímu roku astronomie (3. místo) a Hořovice Václava Hraběte (Zvláštní cena časopisu Host).
https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/kamil…
666
Co dám Ti, drahá, k Valentýnu?
Krém, parfém, růži, časák Tinu…
Gel lubrikační by to chtělo
a rakev pro Tvé mrtvé tělo.
666
Život, to je vořech z psince,
svícnu stín vše zatemní.
Pod jazyk si místo mince
vložím kartu platební.
Červánky jsou Bloody Mary,
bez palečnic netančím.
Nakresli mi, Exupéry,
vlka v rouše beránčím.
Být tak Neptun v moři piva,
slušnost shodit z převisu…
Tolik rukou, co má Šiva,
tolik chci mít penisů!
666
Vše se sune k věčné bídě
v rychlém tempu polky.
Boží oko v pyramidě
očumuje holky.
Čeká na nás kudla v břiše
a s ní ouchyl v houští.
Lazar revers podepíše,
Noe bloudí pouští.
Se Zubatou hraju o dny,
zbourej náš svět, Marte!
Ač jsem přišel pro list rodný,
odnáším si parte…
666
Opit kráčím hrobořadím,
psa si vedu na řetězu.
Pálím věnce, s kostmi řádím,
sázím rulík místo bezů.
Pejsek se mi trochu loudá,
kopnu do něj s jménem sprostým.
Krumpáč kutá, létá hrouda,
pavouk snová mouše kostým.
Pornočasák koupím dítku,
jsou to ale, kurňa, ceny!
Psa si vedu na vodítku,
ač byl včera utracený…
666
Svlékni se donaha, ukaž své tělo,
Ty jedna potvůrko, ať už jsi nahá…
Průsvitné prádélko z těla Ti sjelo,
zřím Tvoji nahotu s pocitem blaha.
Svlékni se donaha, ukaž své tělo,
odlož si… (Nadšen mám zrosené čelo.)
Sundej si vše, co máš… Ukaž trup, záda…
– Úchylně sleduju svlékání hada!
666
Jsem upřímný, moje milá,
nevím, co je nevěra.
(V gatě schovám františka
a do knihovny Gellnera.)
Nikdy bych tě nepodvedl,
nemám oči pro jiné!
Žádnou jinou nemiluju.
No a Tebe taky ne!
666
Já držím penis ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím penis ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Jenž čeká, zdali žalud jeho
se v dekolt děvky zaryje.
Kéž o sliznice vilně tře ho
klín Magdaleny Marie.
On nepohrdne ani řití
– té štítí se jen panici.
Vždyť zítra bude konec žití,
vždyť zítra už jsme v márnici!
Slast největší je v umírání!
Proč Pánbůh spásu stvůře vzal?
Já držím penis ve své dlani,
jejž jsem si právě uřezal…
