-

Řekni, že ti chybím!
Řekni mi, že ti chybím, že beze mě nedokážeš usnout, že se bezděčně zdeformuje magnetická osa Země, když neucítíš mou kůži!
Řekni, že ti chybím!
Jednou v životě vyslov nahlas tuhle větu, jednou jedinkrát mi řekni, že ti chybím, že cihly, co podpírají zatuchlé, žižkovské baráky se v panice rozsypou, když zůstaneš nadobro mlčet.
Řekni mi, že ti chybím, že beze mě nedokážeš usnout, že by se hřebcům zauzlovaly tepny na šíjích, že by lógry starých kafí tak náhle a nečekaně zajiskřily diamantovým prachem, kdybys mlčel.
Řekni, že ti chybím! Řekni! Jednou jedinkrát mi řekni, že ti chybím, že jednotlivé fáze měsíce od pozítří zaniknou, jenom proto, aby daly prostor tobě, že nevytěžené tuny křehkého pískovce ztuhnou v nekompromisně útočné ingoty, přichystané na export, jednou v životě vyslov tuhle větu pěkně nahlas a zřetelně, jednou jedinkrát mi řekni, že ti chybím.
Řekni mi, že beze mě nemůžeš dobře spát, řekni mi, že ti chybím!
Řekni, že ti chybím, přesvědč mě o tom, že není potřeba spěchat, že je život dostatečně dlouhý, že ostrým struhadlem lze propasírovat všechno to hrubozrnné zlo, páchané na nevinných, pandi komu pandi, řekni, že ti chybím, že tě beze mě nic netěší a že je tě půl.
Řekni, že ti chybím!
Jednou jedinkrát mi řekni, že ti chybím.