Malátné pokoje I.

V malátných místnostech
s tím svištivým klokotáním v trubkách
je nehostinnost vyměněna za prázdnotu
oči pak hledí úkosem
tam v jakýchsi podivných půlpokojích se zapomínají věci, vybledávají vzpomínky
„necháme to tak, jak to je“ v tu chvíli znamená nesmíření
pak ještě kroucení hlavou „vždyť“
a dodává se „vždyť přeci!“
zbytečný vzdor
už měsíce k uzoufání zbytečný
„nechtít“ prsty zadrápnuté za hranu stolu
„jenom…“ šeptnu pak
a uléhám na válendu ve vyklizeném prostoru jenž kdysi býval bytem