kostel v mlze

Slova, která ke komusi nepronikají.
Vnímám jen počasí, jednotlivé kroky.
Černé boty, které se pomalu posunují k centru města.
Zapadlé roky, neprožitá přítomnost.

A pak také slova jako Nikdy nebo Nyní je to naprosto nemožné.
Znovu, snad po sté, nesouhlas.
Nutné se stává vynuceným
a celé se to až přespříliš opakuje…

Kostel v mém rodném městě, kolem kterého prá­vě procházím, není pro samou mlhu naprosto vidět. Zmizel v ní, stejně jako všechno v této chvíli.