Apoštolka

Markétčino nitro zas opravdově zní
je to čerstvý příliv vody z podzemí
když sucho a bouře se zvedá
růst teploty v noci spát nedá

Její krása rytmuje svůj projev
tančí podle tajemství přírody
nedá se zmást mocnými moguly
mile zní na jevišti světa její zjev

zatímco teplota roste a štíty ledovců
tají Před tváří neviditelna
se za pstruhy v řekách plaví
a ukazuje jak pozemsky žít v harmonii

se všemi živoky na smaragdových pláních
a sem tam táhnoucími ptáky
kteří se víc do záludných sítí nechytají
nenasytně mazanými žraloky a lháři

Přírodní horalka je s to nahlédnout i
do plastových tůní zanešených niter
stupňovatelů moci na zoufalé planetě Zemi
Čistě jak božské nebe plane její svetr