Ukázka z knihy MEZIGALAKTICKÝ BOREC

Samozřejmě, že velehory jako třeba Alpy, popřípadě Vysoké Tatry mohou být místem k setkání nejenom přátel vysokohorské turistiky, ale také zločinců velkého formátu. Oleg měl zkrátka rád právě Tatry, snad kvůli vzpomínkám z dětství, které by nás ovšem odvedly již příliš daleko od našeho příběhu k Olegovu dědečkovi, který byl v roce 1968 jedním z účastníků záchranné akce pojmenované Dunaj, jejímž výsledkem byla záchrana socialistického bratrství mezi tehdejším Československem a Sovětským Svazem.

Každopádně při Olegově poslední návštěvě Popradu a jeho okolí se stalo cosi, co bychom mohli příhodně nazvat - chybička se vloudila aneb hořící ovčín, neboť noční bloudění Olega s jeho několika společníky při návratu z horské chaty Jánošík ukončila věta - "Serjoža padaj zažigalku," /Serjožo podej mi zapalovač/ Oleg si totiž chtěl posvítit v té tmavé chalupě, nebo stodole nebo "što éto značit", /co to znamená/, jak hulákal na Serjožu a ještě několik dalších kumpánů. Inu, posvítili si a zjistili, že jsou v ovčíně - další průběh události připomínal ohňostroj a bohužel neprospěl ani ovcím, z nichž se staly hořící koule, naštěstí pouze na chvíli, neboť prudký déšť zažehnal osudovou chybičku a nedošlo k žádným obětem na ovčích životech.

V mysli čtenáře již jistě vytanuly otázky. Co proboha dělal Oleg v Tatrách? Proč šel na túru? atd. atd.

Odpovědí se laskavý čtenář dočká v dalším pokračování Mezigalaktického borce, kde se dozví, že hořící ovčín je výsledkem Brentovy bezbřehé asociační fantazie. Ale ano, prskající prskavka, při níž Amanda, jeho problematická, ale krásná životní láska myslela na to, jak se dostat z té šlamastyky s Olegem, připomněla Brentovi hořící ovčín.

Udělal chybu, že se o této milé spojitosti podělil s Amandou.

"Já se tady můžu doslova utrápit a ty, Brente, myslíš na samé hovadiny. Víš co, hledej si ten kámen sám, když si tak chytrej."

Následovala delší výměna názorů, která nakonec Brenta jenom utvrdila v přesvědčení, že Amanda má sice pravdu, ale že si nenechá uniknout jedinečnou příležitost pohrát si s popisem něčeho tak nepravděpodobného, jako hořící ovčín.
V průběhu konverzace mu Amanda řekla, že je debil. "Jak tě vůbec může napadnout taková blbost?"

Brent se bránil, že se jedná jenom o takovou literární hříčku, ale měl dost rozumu, že nezačal Amandě líčit ten pěkný obrázek hořících oveček pobíhajících splašeně po pastvinách. Zkrátka to nemyslel zle, pouze ho ten obrázek pobavil, a právě proto epizodu s Olegovým zblouděním tak příhodně ukončil prudký déšť, který nám sice vysvětluje, proč neuhořely všechny ovce, ale nic nám neříká o Olegových motivech...

Ale o nich skutečně až příště.

Vtip je v tom, že ani autor, ani Brent zatím netuší, kam je hledání Kamene mudrců přivede. A vtipné je, že epizoda s hořícím ovčínem měla v tomto příběhu klíčový význam, neboť na horské chatě Jánošík proběhl velice důležitý rozhovor mezi Olegem a slovenským jaderným fyzikem Jánom Novotným, který se, pravda, závěrem zvrhnul na nepěknou pijatiku, jejímž výsledkem byl mimo jiné i hořící ovčín, uhořelý bača a jedna uhořelá fujara. A který, svým způsobem, málem započal katastrofu téměř universálních rozměrů, jelikož Ján Novotný přislíbil Olegovi, že jeho doposud experimentálně neověřený kvantový časovač, bude jemu a jeho kumpánům plně k dispozici.

"Takže ty slubuješ, Honzo, že sdělaješ vsjo dlja menja?" /Takže, slibuješ, Honzo, že to bude všechno pro mě?/ pravil Oleg objímající Jána Novotného před hořícím krbem, /kozubom/ - a nutno poznamenat, že oba muži dospěli k tomuto klíčovému okamžiku po konzumaci většího množství domácích kořalek, které měl majitel turistické chaty Jánošík Juraj Pocel schovány pouze pro zvláštní případy a nelze popřít, že rezervace celé chaty na týden, za naprosto nesmyslnou částku deset tisíc euro nelze vyhodnotit jinak, než jako neobvyklá událost. Takže Juraj Pocel, vida kolonu drahých jeepů přijíždějící k jeho chatě, pochopil, že těch deset tisíc nebude zadarmo. A měl pravdu.
"Olegu, s mojím aparatom odletíš kdekolvek, kamkoli, panimáješ?" Pravil Ján Novotný v roztrhané košili a natržených nohavicích, který vypadal jako nenápadný úředník, jako šedá myš. Ale, jak všichni dobře víme, zdání klame.