A bouřný pak nastal čas (ukázka z knihy Šťastný kosočtverec)

Kolují v svižném letu nad propastmi oceánu
divoké síly, které v divém, bezuzdném reji
pohrávají si s vlnami oceánů.
V krouživém tanci vichru se snoubí krása s
hrůzou, nespoutaná přirozenost s řádem
neznámého.
Tak jako v srdci věčné ženy, kde snoubí se tichá
něha, láska s hlubinami nepochopitelné síly.
A král, velký, silný, již však v letech, bělovousý
muž, hodil po mně velký nůž, ten břink a pak se
vedle rozbila drahocenná číš a sál se řevem krále
otřásl... Ven, ven, všichni ven, a mečem svým na
mne ukázal. Jen ty, blázne, tady zůstaneš a
pravdu měl ten velký pán, vždyť já jím jsem,
vždyť toť moje poslání tančit po loukách
rozkvetlých slov, tam já mezi vílami a múzami
nejraději dlím. Objímám se s hrůzou a láskou tam
a poslouchám rozmanité příběhy. Ty věru
mnohdy rozverný úsměv na tvářích vykouzlí,
však mnohdy z nich mám srdce jak z kamene,
než odezní.
Tak vyslechl jsem příběh toho krále a teď ho
zazpívám.

Tak dostal jsem se až sem.
Jaký to rozpor mezi vnitřkem a vnějškem.
Tak nedávno mi řekla jedna žena.
Co, cože mi to řekla ta krásná žena?
Že již nyní máme ráj na zemi.
Jak divoké zvíře v kleci chodím dokola
na vrcholu té mořem obklopené hory.

Zvlněné povětrné tváře mnoha žen.
Kol vrcholku té hory se honily v divém reji.
Tvář bledé vrásčité stařeny s nalíčenými líčky.
Rudé rty na odulých tvářích divných žen.
Zlatá maska Isis, té zlomyslné bohyně.

A mnoho jiných z mých snů a mé minulosti.
Ze rtů zmaten sebou samým jsem němě odečítal
otázky Láska, milování, ráj - co ty o tom víš?

Však chceš-li, všecko, všecičko zvíš.
Věz, že těm mocným silám zásvětním jen
opravdový muž se může postavit.
A tak jsme stáli proti sobě a dívali se do očí.