Zvuky

Slova vyvázána, vyvázány zvuky:
volání sluky nad vodami:
osamělý tón, jenž trvá za úsvitu.
I vítr v rákosí lze zaslechnout jak větu:
vždyť slova vyvázána, vyvázány zvuky...

Tak tedy nářek sluky, vítr mezi stvoly,
tak tedy roje v podzemí a laně na předpolí:
to jsem byl mlád, když to vše lehce k uslyšení bylo:
stačilo vztáhnout smysly, nadechnout se noci,
vypálených luk:
chtě nechtě slyšel jsem i zřel:

hnula se nad rybníky hejna sluk, když obzor nachověl
a vítr v rákosí byl o bezejmenném...
Mne jménem volalo však něco nelidského...
Má něho, zběsilosti: ty tehdy nestála jsi tam,
kde dotknout chtěl jsem se tě:
naslouchal sám jsem větru

jako větě...