Tuhletu

Tu.
Tu chci.
Tuhletu.
Pěst olíznu si po hřbetu...
Tu: ty vlasy barvy popela a písku,
ty oči, které nablízku mi hoří,
když její siluetu minu podoben stínu,
jenž vůni blínu žluči krve v držce cítí...
Tu chci.
Tuhletu.
Téhleté toužím vysoustružit rukama v pase nový tvar...
Tu.
Tuhletu.
Pěst olíznu si po hřbetu:
jak pálí na jazyku žár,
jímž kůže sálá mi:
jak mezi skalami,
jež o polednách pukají a planou,
jít za tou zrakem dotýkanou
a z dálky vida ji dál syčet:
tuhletu:
zní to jak vyhlášení války:
čelisti drápy paže mé
za letu ukřižují tělo archanděla:
pode mnou celá otevři se
jako poušť a nebe...
Chci tuhle, tu:
to jest:
tebe.