Luna putuje

Luna parami putuje, květy pálí, v srdci krev mi hnije:
temná energie odtud vyvěrá:
ze srdce a pak:
ústy: vzhůru k Luně, jež parami se žene jako zmaru znak.
Ze srdce a z tlamy cosi vyvěrá mi: purpurové vlny, jež šikmo k Luně míří:
vzduch houstne, štíři běsní...
Nesni. K nebi hleď: teď Luna parami se žene, květy pálí, cosi bezejmenné v srdci hnije, vůkol jen temná energie, štíři běsní...
Nesni, ksichte: teď prostor ohledávej zrakem: viz Lunu putující purpurem zalévánu.
Viz, tanči, vyj...
Ona pohasne až k ránu.

Luna parami putuje. Kde tančit chtít: pár pat se boří.
Luna parami se žene, močály napříč, skrz.
Kde tančit chtít, tam rytmů vzdálených jen slyšet klus.
Pár pat se boří, břicho zataženo, nebe jak uhlí hoří rozžhavené...
Rtů sten, když Luna parami se žene...
Pár pat se boří na dno blat, boj trvá: břicho zataženo,
nebe jak uhlí hoří větrem rozžhavené..
V lebce tvou tvář, která souzena mi močály bez konce mne žene...
Za námi rytmy slyšené jen z dálky, navěky v lebce tvoji tvář:
trvá čas války...
Teď Luna nad močály matní a rytmů vzdálených jen slyšet klus...
Břicho zuby zatni:
na březích tančit zkus.