Jsme v namibii

Jsme v namibii,
v žáru poledním si ovíjíme hlavy...
Jsme v namibii:
vysoko vyklenuto rozpálené nebe,
z dálky bubny bijí:
hlavami o zem královny černolebé:
patami pozvedají popelavý prach:
jsou naše hlavy ovíjeny jím jak orchideje:
co tvoje bylo, nyní mé je...
Dým připomínajíce pnou se naše těla:
cos chtěla - máš:
pode mnou zazmítáš se jako ve vlnách:
prach námi pozvedaný zvířaty je zřen a z dálky bubny bijí...
Jsme v namibii:
vysoko vyklenuto rozpálené nebe:
královny černolebé patami ryjí prach v žáru poledním:
jsem skrze něhu k zuřivosti dohnán tělem tvým:
zvířaty zřen je nahé požírám...
Pomine den, je noc:
jsme tady,
v namibii...
Každý:
sám.