Hájemství

Smysl je zmaten.
Zmatek: žal vdov, stesk matek. Žalm:
Lán žat den za dnem byl, lán lnu, lán bez břehů...
Až teprve když smysl zas znovu se ustavil, byl dán,
teprv se dával znovu noci žnec, oddával:
až tam, kde nad obilím oblohy se setkávaly,
kde matky královny a vdovy sytily své smysly,
ačkoli byly lány,
což značí: láno bylo jim...

Ony však nenasytny byly:
zas znovu lánům nevýslovných květů lačnost věnovaly:
odkud kam vinuly se vlastně, kam pokládaly stín,
bylo k nerozeznání:

kde která svalstva zvláčnělá se chvěla ulaskána k smrti,
kde která ústa byla ústy pojídána.
Jemu oddanou se zdála —
leč oddělán byl jí.

Smysl byl ustaven:
královen hájemství.