Ze života

Zrozeni proti své vůli
zmocňujeme se opatrně svého okolí
abychom postupně
sklípky svých zkušeností
naplňovali
podobami našich budoucích
skutků.

Vnitřní krajiny duše
zarostlé lesy našeho dětství
protékají hořké řeky
smutku
z touhy po Bohu.

Jen ten nalezne klíč
od hladových komnat duše,
kdo dokáže se postavit
bloudivým rytířům závisti
a umí rozdávat štěstí.

Bolest je stínem duše
a touha po lásce
je jejím slepeckým psem.
Když vstoupí podzim do života
a na miskách duše není darů
havrani smutku se rozlétají do všech stran
a v stařeckém křiku
marně vyvolávají
zmrtvýchvstání jara.

Je posečeno
andělé se zájmem přihlížejí
posledním křečím naší duše,
která jak opuštěná můra
marně se snaží prorazit
sklo paměti
a spálit se na posledních plamíncích
života.