Prázdné dlaně

Bůh ve mě umírá smutkem
a já s prázdnými dlaněmi
jak lovec bez nábojů,
snažím se nasytit
prázdné studánky bolestí.

Včera jsem Tě potkal
neschopen oslovit Tě tam,
kde jsi to čekala,
němý ranami samoty
hloupě jsem civěl

do Tvé tváře.
a voda snění
zmizela do ztracena
podobna vyplašeným holubům.

opět jsem zavřel
pláštěnku osamnen1
a uvězněn v dešti smutku
zoufale sledoval
jak umírám v Tvé chůzi.

Jsi pro mne mlhou,
nad řekou mého snění
protékající prsty
mého osudu
do otevřených úst

rodícího se obrazu,
zatím co čas mne upaluje
v bezedné peci samoty.