Operace a svatba

Operační sál je probuzen
jenom duše se vzpírá,
na podlaze umírá radost - ze života
v kaluži moče.
Tělo je okupováno karavanou
vezoucí bolest
do vyschlého písku vzpomínek
na lepší časy.
Za okny mraky pohřbily slunce
smích žen doléhající odkudsi z ulice
kope do naší úzkosti
jako do prašivého psa
určeného k utracení.
Tiskneme v dlani
poslední peníz na úplatu
a marně hledáme v paměti
ztracené klíče
víry v Boha.
Nazí a vystrašení
říkáme Ano pravdě
netuše jak dlouhé bude
toto manželství.