Jarmila Hannah Čermáková
(* 5.6.1945 - † 6.3.2024) Básnířka, žurnalistka, dramatička a loutkoherečka se narodila v Praze. Maturovala na Výtvarné škole V. Hollara a ve studiu pokračovala na DAMU (obor loutkářství). Debutovala v roce 1982 odbornou publikací Herci pro pět prstů. První angažmá přijala v Liberci. Později působila v Naivním divadle a hostovala i v tehdejší Ypsilonce. Angažmá skončilo v roce 1968 a v dalších letech působila v černém divadle Laterny Magiky. Kromě literární tvorby a psaní knih pro děti se Jarmila Hannah Čermáková věnuje i výtvarné činnosti a zabývá se též romskou problematikou.
http://xxvi.layne.cz/index.php?option=com_content…
Hřeb studu
Oděna pouze do tvé lásky
v chatrné běhám košilce
a hrozí mi
že ve chvilce
zůstanu nahá
Stud
na mě sahá
a probíjí mne
s písní po dávné mamince:
Jeníčku Jeníčku
voňavý hřebíčku
co jsi mi zavoněl po našem políčku
Stud studený hřeb…
nevím Já nevím
zda jsi čistý
abych z tvých dlaní mohla jíst
společný chléb
Zakletý zámek
Šlépěje
slepé uličky
Za víčky
oken plachý dech
Mech dlaždic
Zvadlé střevíčky
Splín
naftalínu po šatech
kde jsou ty boky ňadra klín?
Z mušelínu stín
pavučin
Puklé skořápky
Ztvrdlý hrách
A Amor v mrtvých hodinách
Zaniklý svět
Písničko trávnice
pronikáš do spánku
s paprskem slunce
na peřinách červánků
Písničko trávnice
vábíš mne za vodu
dlaně máš ztřísněné
trávnicí jahodou
Písničko vábničko
touláš se po kraji
Znám bludné dušičky
které tě volají
zpět!
Rozbřesk
Nádraží snová
s novými vlaky
které mi ujedou
a tobě taky
Přízračný tobogan
který nás převeze
ze sna do reality
a vstanem i já i ty
Durový večer
Krajinou černých luceren
jdu večerem
Jdu večerem
V patách
můj stín
se trojmo kácí
okřídlený
jak tažní
ptáci
Občas
se zlehka zapotácí
opojen
letmým úderem
křídlatých můr
Na duši á moll v bé dur pláči
Pláči-li pláči v dur
Sbohem
Možná
je smělá
má jsoucnost náhle osamělá
Nebo
je nebetyčná nad tvůj vzdor?
Ve mně
však dýchá každý pór
zhloubi
a jemně
jako vémě jehňátkem krátce opuštěné
a chvíle tekou
jako mléko
Beránčí rouna větrem vlají
než hvězdné zvonky zacinkají
– že se ti stýská…?
Mně ne Mně ne!
Pohádka
Před čarodějkou
nelze schovat
ani tvé činy
ani slova
ba ani touhu tvoji pouhou
sedmimílově sedmidlouhou
Chceš-li se zbavit
temné moci
vem sílu noci ku pomoci
přimíchej čaje z moudré báje
zdobené srstí hranostaje
a vzpomeň
nápěv dávné písně
Připevni uzdu
černé klisně
Až se ti okřídlena vzepne
přilož tvář k její krční tepně
pal upaluj! A spal i most
i pokřivený samorost
A zazní-li ti v patách:
Stůj!
-neohlížej se
Obětuj
své spáse předmět nejmilejší
Sebevzácnější dar
je lék
kterým jen zachráníš svůj věk
určený vlastní mladé síle
Zachraň
svou touhu
v barvě bílé
ať čarodějkám unikneš
Až unikneš
potkáš tu pravou
Až černé klisně srazíš hlavu
potkáš tu pravou
svoji lásku
kterou ti dosud tajil osud
kterou ti s péčí
vlas po vlásku
hřebenem česal
zlatý déšť
Hra o život
Umím být
myškou
v drápech kočky
Strašně
tou myškou umím být
Palčivě
umím pocítit
jak shůry na mě padá noha
s pařátem
Jak jsem ubohá u Boha
jak je to marné
toužit žít
když predátor
z mé tepny pije
krev
beze stop empatie
Umím být
kočkou
s myší v drápech
Hravě
tou kočkou umím být
S rozkoší
umím procítit
jak se má oběť hrůzou krčí
v mém stínu
A jak trpně mlčí
když začínám
s ní laškovat
aniž ji sním
Vždyť nemám hlad
a chladná myška
už mě nudí
Marně ji ponoukám a budím:
Proč už si se mnou nechceš hrát?
Utonulá
Klíčníku Petře
v nebeské bráně
nezlob se na mě- ach!
Nezlob se na mě!
Jen pán Bůh ví proč přicházím
– musí to zůstat tajemstvím…
Klíčníku Petře
zarachoť klíčky!
Bolí mě -ach! Poly-
kat andělíčky
Jen pán Bůh ví proč přicházím
– musí to zůstat tajemstvím…
Klíčníku Petře
se svatozáří
vyznám se pouze- ach!
před Boží tváří
Jen pán Bůh ví proč přicházím
snad odpustí i bližním mým
všechno co já jim odpouštím…
To musí zůstat tajemstvím…
DOMINA
Lovci
lučištníci štíhlobocí
v střelhbitém
půvabu těla
Střela
už rozechvěla tětivu
a šíp
poranil srdce Amazonky
Prudce
divě by chtěla
uchvátit půvab muže
Urvat
dítěti ňadro od úst
i s ostnem zkrvavělé růže
