Jarmila Hannah Čermáková
(* 5.6.1945 - † 6.3.2024) Básnířka, žurnalistka, dramatička a loutkoherečka se narodila v Praze. Maturovala na Výtvarné škole V. Hollara a ve studiu pokračovala na DAMU (obor loutkářství). Debutovala v roce 1982 odbornou publikací Herci pro pět prstů. První angažmá přijala v Liberci. Později působila v Naivním divadle a hostovala i v tehdejší Ypsilonce. Angažmá skončilo v roce 1968 a v dalších letech působila v černém divadle Laterny Magiky. Kromě literární tvorby a psaní knih pro děti se Jarmila Hannah Čermáková věnuje i výtvarné činnosti a zabývá se též romskou problematikou.
http://xxvi.layne.cz/index.php?option=com_content…
Skazočka o první menstruaci
Na kuří noze
muří dům
namořen modře
z křoví ční
Zbloudilým
dětským střevíčkům
hořce
zní hořce půlnoční
Ponuře
bliká do noci
lojová svíce blekotavá
a po jedovém ovoci
váhavě tápe
ručka pravá
Drsná je duše
kouzelnic
a pavouk snovač
snová sítě
Nedej se dítě
Vzbuď se dítě!
Lusk dětství
puká
opouští tě – – –
Chytí tě snovač
churavý
a obejme
a unaví
a vyděsí a zasvětí tě
Pustí ti žilou do těla
vše
o čem matka mlčela
a co ti táta váhal říci:
že budeš jednou kouzelnicí
že musíš každý měsíc znova
s raněnou lunou ovulovat
že právě přichází tvá chvíle
magie
Černé…
Nebo bílé!?
Mongoloid
Maličká
ničí
z prsu pije
macešské mléko
cizí kojné
Drsná
nomádská melodie
a sem tam kletba
prýští hojně
do bílých oušek
z temných úst
A s každým douškem
bude růst
děvčátko
šestiprsté…
Z údů
jí stoupá temná síla
voo-doo
čerpaná z pastýřského kmene
z vrásek
rytých jak do kamene
z pokřiku mužů
ze stád yaků
ze stínu
křídel tažných ptáků
Snad bílá kněžka
podsvětí
ji odsoudila
k prokletí
že nesmí
jako jiné děti
na prsou vlastní matky růst
že místo mateřštiny
půst
z úst
v pouštním jazyce
ji čeká
Písečná poušť
a vyschlá řeka
a rohož
v jurtě
Pod stanem
kde bude
líhat s šamanem
Dívenka v hamace
Už procitá
a ve chvíli
vyplaší
všechny motýly
Až tmavou hlavu
pootočí
dozraje slunce
v sladký plod
A motýli
svůj chorovod
ukončí opilí
svým leskem
a vlastní září
vlastním
steskem
po zakukleném lusku
mládí
Tropický úsvit
k tanci svádí
motýlí křídla
slepé můry
i dravé ptačí lovce shůry
Malá
s velkýma očima
je vzhůru –
Jitro začíná
Krysařka v městě
Nedělní
těsnou ulicí
jde dívka
v pánské čepici
s šedavou krysou na rameni
Znamení
které věstí vzdor
Ten vcelku krotký
krysí tvor
co šířil mor
dnes šíří zdraví
dokud jej vědci neotráví
v laboratoři
k výzkumu
Ta holka
prostá rozumu
se s lysou krysou
něžně stýká
a nijak se jí nedotýká
štítivý protest
starších dam
Krysy jsou pro test
člověk sám
ve chvíli
kdy jej nebaví
testosteron
a pohlaví
Ve chvíli
kdy jej láska zradí
Krysařka
v čapce
krysu hladí…
Život je svatý
vrstevníci
mějme jej rádi
mějme se rádi
a navíc
mějme pod čepicí
Týna domovníkova
Obličej
skrytý pod ofinou
a na lopatkách
tenký cop
Kýbl
špíny
jen zpoloviny plný
a vlažný mop
pleskající
o chladné schody
Zdroj vody
o tři patra výš
a pěšky
Kýbl
je těžký
Máma si odskočila
do hospody pro tátu
Sousedi
půjdou kolem pěti
z práce
Minou ji obloukem
jakoby se štítili
dětí
Malá se náhle
ukloní
– a kdo by to byl řekl?
Na vlhké dlaždici
se třpytí prstýnek
ze stříbra
Jistě je kouzelný
A dětské štěstí
letí
na koštěti!
Ta která tančí
V kotnících
chřestí
pouty z mušlí
– hop! – Zvonky z bronzu
krášlí skráň
Tvář
skrývá v stínu
mušelínu
– hop dup! Pleť dlaní
vláčný marcipán
jak těsto vláčí
na válu
kvas mužské touhy
– dup hopla! –
V oválu
záhadné tváře
klopí víčka
a pištec
s flétničkou
si hýčká
každičký její
podřep skok – elá! Dup!
S písničkou
zvíci osmi slok
stop – Dup!
Skončí podívanou
Právě když mužské dlaně
planou
touhou
okusit marcipán
– ta malá
odchřestí
A pán
už bez flétničky
klobouk smeká
Bez almužny
se od člověka odvrací
pobavený dav:
Korunku pro královnu čekáš? – hop?
Neodhalils ji
neobnažils ji
– je chorá?
Škoda
tak buď zdráv!
V tom zazní plaše: Ještě! – ťuk!
– prosí kluk
v dlani minci deště
Motolská ukolébavka
Má naděje
můj posle dní
který umíráš poslední
a od chatrných parapetů
v okně
sleduješ bílou tetu
která mě krmí hadičkou
– pojď
usedni mi na víčka
Jen chviličku
a budu zdravá
vždyť si tu jen tak
poklimbávám
Ostříhej si mne
než mi klesne
(vždyť nechce usnout
ještě dnes ne)!
Má ostříhaná
hlavička
Malá vědma
Ta malá
snědá
tříletá
je zakletá
Je zakletá!
Ví
kudy mrtvé děti chodí
a které už se nenarodí
Pohledem
z hloubi vědomí
následuje
tvé svědomí
Dvě vlčí oči
jako hrob
zamlčí
otisk vlčích stop
tam za osadou
za dědinou
ztracené
tvojí vlastní vinou
Ta tuší
že ji nemáš rád
Ta by tě mohla žalovat
za chvilku lásky
příliš krátkou
aby přežilo nekřtěňátko
pod srdcem
nezletilých sester
Byla to Ribizla
či Ester?
– Nestal ses otcem?
Ta to ví!
Jednou to poví tátovi
tam v sirotčinci na nebesích
Ta malá
snědá
bloudí v lesích
a tebe svádí v dlani hrot
dýky k násilí…
Jde ti o život!
Pokrevní zákon
Chraň vlastní krev
a pověst rodu
Nemiluj
ženu-plytkou vodu
Nemiluj mělce
bez milosti
a bez vášně
Radši se posti
po způsobu
všech prostých lidí
Tvé ctnosti
sluší
když se stydí
nachovou září ozdobená
Takovou růži
každá žena
nemá
A neústupný muž
si cení
růži
výš než růž
Gravidita
V synkopách
– syn kopá
útrobami
do vnitřní stěny
– Synek
pacholík nezrozený
v plodových plenách
svého ráje
Na bubínek
mi hravě hraje
– v syn –
kopách
vrací se k své frázi
hlas šalmaje jej doprovází
– ach!
Šalmaje ráje na dosah
