Týna domovníkova

Obličej
skrytý pod ofinou
a na lopatkách
tenký cop
Kýbl
špíny
jen zpoloviny plný
a vlažný mop
pleskající
o chladné schody

Zdroj vody
o tři patra výš
a pěšky
Kýbl
je těžký
Máma si odskočila
do hospody pro tátu
Sousedi
půjdou kolem pěti
z práce
Minou ji obloukem
jakoby se štítili
dětí
Malá se náhle
ukloní
– a kdo by to byl řekl?

Na vlhké dlaždici
se třpytí prstýnek
ze stříbra
Jistě je kouzelný
A dětské štěstí
letí
na koštěti!