Motolská ukolébavka

Má naděje
můj posle dní
který umíráš poslední
a od chatrných parapetů
v okně
sleduješ bílou tetu
která mě krmí hadičkou
– pojď
usedni mi na víčka

Jen chviličku
a budu zdravá
vždyť si tu jen tak
poklimbávám
Ostříhej si mne
než mi klesne
(vždyť nechce usnout
ještě dnes ne)!
Má ostříhaná
hlavička