Jan Zbořil
(* 1979), grafik, básník, hudebník. Vydal básnickou sbírku Skříň (Psí víno, 2010) a Pohovka Sigmunda Freuda (Petr Štengl, 2019). V minulosti vedl redakce na webech Písmák.cz a Totem.cz. Jeho texty byly přeloženy do polštiny a francouzštiny a jsou zastoupeny v několika antologiích.
https://www.databazeknih.cz/autori/jan-zboril…
Mouchy
Zatopil sis v kamnech ?
z mezer mezi okny
začaly vylézat mouchy
Motají se mátožně po stole
mezi talířem s nakousnutým koláčem
a lahví piva
Pomalu a ztuhle
podobně jako ty
když se o půlnoci posadíš v posteli
a kontroluješ budík
Stačí natáhnout ruku
a jednu z nich
posadit na hrdlo lahve
Bude korzovat stále dokola
neulétne?
Dole právě projel vlak
Někdo se z něj možná do tmy dívá
na tvoje rozsvícené okno
v zimní zahrádkářské kolonii
Možná se diví
co tam v tento čas
dělá promrzlý
krotitel much
Lyžařka
Sedí pod blankytným nebem billboardu
Kousek výš
mezi ní
a tím nebem
se staticky prohánějí rozverní lyžaři
Přestože je tuhá noc
na svahy Chamonnie dopadá slunce
tak prudce
až se chce zeptat:
?Nesvítí někde zbytečně??
Ta žena v opratích vozíku
na samotném dně celého výjevu
je zřejmě první ve frontě
na jednu z pěti set permanentek zdarma
Přispívám jí dvacetikorunou
a pokládám to za odbyté
?Nemáte spíš něco k jídlu??
přelepí dotazem můj náhlý status dobráka
Na to nejsem připraven
Kroutím rozpačitě hlavou
a snažím se vzpomenout si
jestli mi v batohu
nezbyl od oběda knedlík
Pak už rafinovaně naskakuju
do noční tramvaje
a koutkem oka zahlédnu
jak mi mává lyžařskou hůlkou
Síla návratů
Vrátil jsem se
už mě nečekali
Zavírání okenic
za nimi kalné hlasy
S vakem tuhých
zlých věcí
na věčnost odsouzený
?Podívej se!
V tom pytli táhne mrtvé děti? a jí je!?
V noci ve skříních
cinkání lahví
dědičná samota
úkryty úzkostí
a tání
Ráno v řadách
na podlaze
Ježíšové
chirurgicky sňatí z kříže
Berlín
Píšeš z Berlína
skrze okna zapařených jídelen
srovnáváš v sobě sousta rukopisu
Silueta těla bezhlavě propadává
zaschlými ranami po nádechu
Setřeš hadrem dvě kapky z kuchyňské linky
Ještě ne teď
ale za chvíli
rozhoupeš plíce metronomem usínání
Strmý závan probuzení
sliny topí tělo
zatížené svítáním
Mícháš nožem teplé mléko
postupuješ výš a odřezáváš struky
Vracím se zpátky do postele
a přeji si, abys byla ve své samotě těhotná
Možná už žehlíš punčochy
až do průsvitnosti kolen
nevím?
Píšeš z Berlína
Tenoučký vánek tepu
ve vytrvalém letu ptáka
Na vejminku
Tvé poslední zaměstnání
už jen jako útěk
před cejchem důchodkyně
Kasa plná žebroty
zpřehýbaných bankovek
Ty
ve svém slaném svetru
ztěžklém párou
Tachistická struktura skvrn dršťkové polévky
na plastových ubrusech
stíraná hbitě jedním tahem
Kulečník se slonovinou rozsypaných noků
Po dlaždicích bruslí kuchař
vytáčí čtvernou piruetu cigárem
Namáháš se s taškami plnými jídla
čekáš
kohokoli na večeři
Mandarinky
Zezadu přichází k rampě zavřené prodejny
dříve se na mandarinky stály fronty
teď se jich tu válí několik beden
Prohrabuje rukama kvasící oranžové smetiště
a vybírá ty dobré
Za zády se mu ozve:
?vypadni! Táhni odkuds přišel?
Stojí tam ohromný plešatý muž
v army oděvu
? hlídač plesnivých mandarinek
