Závěrem

Už nenapíšu ani řádku!
Zanechám svět tu v nepořádku,
a ještě se mu vysměji.
On zavraždil mou naději,
a já tak důvod nevidím,
proč mám mu ještě pomáhat.
Co je mi, sakra, do lidí?
Cit k nim si nechci nalhávat!
Mě každý zradil akorát...
... a nejvíc ti, jež měl jsem rád...
Tak dal jsem srdci okorat...
Dnes z cynismu mám doktorát.