Závěr -Baladického rozjímání Sierra Pierota..

-
Pierra zamrazí...
A znovu se mu vybaví
jeho život plný smůly.
Abstraktní obrazy
(které dosud neprosluly)
a vtipy, které nebaví.

Snad za černými brýlemi
skryje své slzy (každou zvlášť)...
Snad. Nikdo nejsme nevinný!

Svět bývá krutý chvílemi –
stačí si přečíst noviny:
Násilí. Vraždy. Závist. Zášť...

Jsme v zoo světa exempláře
tak bezcenné v svém výběhu,
v němž kdosi půdu otrávil...

Co Filip Sličný pro templáře,
to pro nás život připravil!

Zní hořký pláč v tom příběhu...

6)
Proč krása trvá jenom chvíli,
čas na kolena sráží ji?
Což splatit musím kratochvíli
každičkou, co zažiji?
Jen jednou slunce vykvetlo...
Ten den se lásce zaslíbil,
a já směl doufat v klidný čas.
Pak z temnot vyšel na světlo
stín Sváru. Vstoupil mezi nás...
-------------------------------------
S minutou další delší byl.

Už ani ptáci nekřičí
bolestí. (Ach, nářky plané...)
Tři pouliční baviči
kutálejí slzy slané
po tvářích svého publika
jak horké soudky vína...
Šašci se kopou do zadků
a dav se smíchem zalyká...
Vše zdá se býti v pořádku:
Ty – krásná Kolombína,

já – křivohubý Pierot,
co hloupé žerty tropí...
Tvůj pohled bodá jako hrot
– hrot Longinova kopí –
však smrt stále nepřichází,
jen utrpení roste
jak kříže na Golgotě.
Kamení slov ve při hází
zas ústa tvá... Snad posté
přemítám o životě…

Myšlenky na návrat
čas sváže do kazajky
pro blázny. Přišel zvrat –
kamínky do mozaiky
zapadat přestaly…
– Dnes už dobře víme,
když srdce ztvrdla v mramor:
Je bůžek nestálý
osleplý střelec Amor!
Tedy se rozloučíme...

7)
Nikdo z nás neví kam
půvaby dávných let
odnesly vody Seiny…

Jen stěží unikám
smutku té prázdné scény…

... Raději nemyslet
na život zkažený…
… tak plný zklamání...
Na týdny smutků zlých...

Vzpomínám na ženy –
lásky let minulých,
a zlé sny zaháním
na schůzkách s anděly
v kiosku upomínek,
kam docházím dnes denně.

Život? - Sen probdělý.

A milování v ceně
zájezdu do vzpomínek.