Hannah Hallerová
Když se Hannah narodila, bylo jejím rodičům dohromady přesně sto let. Na Svět přišla 8.8. a její iniciály jsou H.H. H je 8. písmeno abecedy. Někomu by to mohlo evokovat nácky, ale opak je pravdou, Hannah otevřeně podporuje Israel. A ještě jedna glosa mezi řádky, jméno Hannah se čte stejně zepředu i zezadu. "MetroSlamerka co Vám svými verši tepny přiškrtí."-OL
http://liter.cz/Autori/34405-info.aspx
Vzpomínka na Zdenála K.
Buď sbohem lásko
už i kohout ztich
půlnoční bar má zavřeno
a stopy přikryl sníh
Buď sbohem lásko
nenávist a zmar
dnes pozbyl obsah
nic už nemá tvar
Dobytek
Jako vlk v rouše beránčím
Mezi ovcemi
svůj chtíč roztančím.
Strhnu je šarmem
hebkou srstí
pastýř mě mezi ovce pustí.
Tlama a zuby jako břitva
a drápy místo kopýtek
Příčinu smrti řekne pitva
Beran či vlk, jsem prostě
DOBYTEK!
Zmrtvýchpovstání
Už v žilách cítím život
už pulzuje tam krev
už vypuzuji větry za zauzlených střev
Už plním plíce vzduchem
nosem i přes ústa
a vytrhávám plevel co tělem prorůstal
Už protahuji údy
od krku po kotník
a otevírám oči už žral je potemník
Tu do uší mi zahřmí nejsladší volání
"už je čas vstávat, drahá
je zmrtvýchpovstání!"
Toužím!
Chci zase milovat
a zlobit všechny farizeje,
lechtat tě stéblem trávy v uchu
dokud se nezasměješ
Dívat se na úplněk
a radovat se z hvězd
v údivu objevovat
krásy cizích měst
S očima dokořán
tak jako poprvé
uvidět zázraky
v kuličce duhové
a v duze vidět Boží zaslíbení -
-že miluje mne stále
že nemá pro mne odsouzení
Ukolébavka
Královna Noc zabila už Slunce
jež s důvěrou
si lehlo do červánků
otřela ruce od krve
a poručila vánku
ať zchladí hlavu horečnou
ať utiší tvůj svízel
to co jsi léta zaséval
teď jiný aby sklízel…
Pocta Josefu Toufarovi
Meandr žíly vyběhl na čele
ztýraného faráře
a kříž se pohnul
Krevní řečiště
vystavené tlaku vyšetřovatele
hrozí fatálním vylitím se z břehů
a kříž se pohnul
Ještě jedna otázka
na zesláblé tělo
a srdce se roztrhlo
dynamitem křivého obvinění
a kříž se pohnul..
Óda na jaro - poetická próza
Mám otevřené okno a zvenku sem proudí ta nezaměnitelná vůně jara.
Je to ta síla, která z kořenů vytáhne hektolitry mízy do korun stromů, aby mohly vypučet a vyrazit v květ a listy.
Je to ten vlahý dech, který roztaví na horách sníh a třeba i skrze kámen nechá vzklíčit nový život.
Je to vůně, kterou miluji. Je to jako závdavek novému zrození, další radosti a životu.
Ta síla vyvede medvědy z jejich nory, zaťuká na vrátka ježčích pelíšků.
Ty něžné prstíky jara brnknou na strunky naděje
a vlaštovky tam v dálce uslyší ten hlas,
vrátí se zpět na stará svoje hnízda,
do krovů přilepí hliněné štěstí aby odsud vyvedly svoje mladé.
Je to tak každý rok a letos, jako loni, jsem bez sebe a omámená tou krásou. Tu vůni vdechuji už pár dní, ale dnes je jaksi silnější. Jakoby jaro dostalo už povolenku otevřít brány a vtrhnout do přírody. Slavnostně oděné v hávu z hořce a sasanky, ve vlasech mladé listí a pučící květy stromů.
Jaro je tady.
Tak tě tu vítáme!
Ty, jaro stokrát opěvované,
... ty jaro hravé a laškovné jak klubko štěňat,
... ... ty jaro silné jak mladý zdravý muž,
... ... ... ty jaro veselé jak kraslice a malý beránek,
Jaro hlučné jako roj včel a řeka rozvodněná miriádou rozehřátých vloček sněhu.
Jsi mladé,
jsi opět krásné a omamné jak loni.
Ty, jaro, nestárneš!
Kolikrát už jsi se vrátilo a vtrhlo do kraje?
Vždy v plné síle,
na slunečním voze,
práskáš do zlatých koní,
v lehkém bílém rouchu a s věncem ve vlasech.
Smích i bujarý křik dává znát, že jsi tu zas,
stejně mladé a krásné už po tisíce let.
Jsi a Ty to víš...
Jsi můj létající talíř
odneseš mě za hranice
mojí nudné galaxie
Jsi červený panáček na přechodu
když se kolem řítí vykloubená doba
Máš devět očí
protože já jsem slepá
Dofukuješ moje srdce sám sebou
létáš mi v hrudi
jak balónek z nějž rychle uniká vzduch
tetelíš se a rajtuješ
plácáš se a chrchláš všechny bývalé lásky
Jsi moje hlava
svoji jsem s tebou ztratila
zakutálela se pod kola rozjetého vztahu
jen na chvilku jsme se ji vydali zpátky hledat
a pak jsi řekl
"už nikdy se nesmíme pro nic vracet"
Jsi moje nespavost s důsledkem a bez příčiny
Šílený rybář který loví dinamitem v mém srdci
Cesta z přeplněného kupé na travnatou pláň
Vůně macešek a divokého máku
Jsi otevřená zlomenina všech mých nepřátel
Jsme dva a přece jedno celé!
Návrat
Pokouším se vrátit sama k sobě
Tápu v mlhách budoucích tvarů
V cárech pavučin utkaných z vůní
Jak orel nad mraky nevidí nic pod sebou
a pak se střemhlavě vrhá pro kořist
Objímám se vlastníma rukama
Osahávám váhavě svoje tělo
a doufám že najdu starou známou jizvu
Vnořím se do ní a ztratím se sama v sobě
Utopím se v kvasící kádi včerejších dní
Ruce na nichž ulpěla má vlastní krev
vztahuji vysoko nad galaxii Světů
Prohýbám se hluboko dozadu
až za vertikálu jistoty a cudnosti
A na mé hrudi pokojně spočinula Planeta
Přerod do naděje
V housenku z vajíčka
Přerod motýlí
Jak kukla hnědá a lesklá
Přerod rozptýlí
Uspí se na sto let
O slunci se jí zdá
Kukla puká a
Křídlo bije o sluneční luk
Tětiva napjatá a křídlo buší
Snaží se dostat ven
Snaží se tělem i duší
Chce pravdu pochopit
Slunce chce uchopit
Uchopit slunce a nespálit se
Tak moc
………….tak dlouze
Tak cele a v té touze
………….je naděje
je v ní NADĚJE...
