Tušení souvislostí

Kdybych se procházel po bulvárech velkoměst,
snad popel z Fénixe našel bych a navždy rozprášil,
Chtěl bych se malíčkem dotknout jen třpytu hvězd,
a pak už nikdy víc nespatřit a nebolet dál už netušit
Tušení že my jsme tou souvislostí mezi sebou samými
že nebyl nikdy nikdo z nás a nebyla tu pohádka i konec
To kdysi vysněné
z snašich snů stvořené
i s vůní ječmene (a jahod, máku, chryzantém)
v prachu cest vbolené
Hledači zrození už touží poodhalit roušku vlastní smrti
ukrytá tajemství louskají v zubech jak burské oříšky