REKVIEM

Zas prošla kolem
svou ostrou kosou
sklízí co nezasela
V chladné své náruči
odnesla,
co bylo nám tak drahé:
Zpěv houslí i tichý hlas
frak s motýlkem
dlouhý tmavomodrý plášť
rytmus kroků rozvážných
i kštici šedých vlasů
ty oči z pomněnek
v nich nejistotu...
Génia který v této době
tak těžko, přetěžko
měl s životem se prát
Zůstala mi ale matná,
zvláštní vzpomínka
když jeho ruce
jako dvě pětinohá zvířata
tančila na zažloutlých klávesách
a jakoby vědoucí
rvala z nich
své vlastní rekviem