Návrat

Pokouším se vrátit sama k sobě
Tápu v mlhách budoucích tvarů
V cárech pavučin utkaných z vůní
Jak orel nad mraky nevidí nic pod sebou
a pak se střemhlavě vrhá pro kořist
Objímám se vlastníma rukama
Osahávám váhavě svoje tělo
a doufám že najdu starou známou jizvu
Vnořím se do ní a ztratím se sama v sobě
Utopím se v kvasící kádi včerejších dní
Ruce na nichž ulpěla má vlastní krev
vztahuji vysoko nad galaxii Světů
Prohýbám se hluboko dozadu
až za vertikálu jistoty a cudnosti
A na mé hrudi pokojně spočinula Planeta