Krásná brána

Sedím u Krásné brány tvého srdce
Jsem chromá, slepá a na smrt znavená
Mám sílu jenom natahovat ruce tam
Kde cítím že jde almužna
A na tvé bráně tuším stále zámek
Jak poznat mám že jsem už pozvaná
Tu za Krásnou branou slyším hrozný nářek
a z mého těla padá únava
Teď nevzpomínám si jak se to vlastně stalo
Prostě jsem vstala oči protřela
a narovnala zvykem přihrbená záda
Vešla jsem dovnitř i když nepozvána
A ty jsi zrovna sám tam večeřel
Tak jsme se sešli
Ty sám a já sama
Žijem tak dodnes já už nežebrám
Ty nenaříkáš aspoň né už nahlas
A naše Krásná brána hostí stovky žebráků
Na bráně visí pevný zámek
Nevěřím slibům
a snům, však
věřím zázrakům.