Medičská elegie

Medička nádherná zas sedí někde v trapu
znaveně prohlíží si Brodmanovu mapu
Učí se o sajrajtech co nám rejdí v mozku
neví že já mám v hlavě Rubikovu kostku
Že moje dendrity se mění v klubka zmijí
která se v šedé kůře bezúčelně svíjí
Synapsí v mozku mám zhruba sto bilionů
jenže jsou zmatené jak řeči v Babylonu
Snad bych si mohl šlehnout trochu dopaminu
či zkusit rajský plyn? a vlézt si pod peřinu …
Nějak zas nechci dýchat — nevím co mi je
asi mě opustily mitochondrie

Z očí mi vytek sklivec, čočky smutkem praskly
Zkusím jít za sklenářem — třeba mi je zasklí