Hnusná báseň

Ach, hnusná báseň, hnusný verš …
Hnusně je po rozchodu
Do masturbace rytmicky
zní kapky z vodovodu

Dokola kape: kapy kap
a z monitoru září
sprostý film s prostým scénářem
kde skupinka se páří

Je děsná tma a mrtvá noc
a hnusně voda kape
Přestal jsem býti člověkem
však nadále jsem chlapem

Na nebi krásně hvězdy mřou
a mně se o nich nezdá
namísto hvězd teď zajímá
mě jedna pornohvězda

Prý jmenuje se Nikolka
Nastavuje se zády
do jejích útrob vplouvají
postupně čtyři klády

Je ticho, jen to hekání
a v oknech poryv větru
Nad drsnou scénou pláče mých
nemnoho centimetrů

A nejde mi to … Dokola
se do vzpomínek nořím
a znovu znovu — zas a zas
je pokud možno bořím

Ach, hnusná báseň, hnusný verš …
Srdce i mysl v tahu
A co z mé lásky zbývalo
teď kape na podlahu

Medička už mu nepíše
Medička už mu nepíše
a proč by taky měla?
Snad pitvá právě měkkýše
či mrtvá lidská těla

Či listuje snad v atlase
opakuje si klouby
a do tamtoho mamlase
už dávno je jí houby

Snad třímá v rukou stetoskop
a poslouchá si srdce
Básník si v duchu kope hrob
a v srdci mu to hrce

Ve snu mu ale medička
zas v bílém plášti kane
a z chirurgických rukavic
ho zdraví něžné dlaně