Němé duše

Básník a básnířka.
Zpěv veršů hltá prach
stařičkých kaváren.
Prokletý Verlaine
vkrádá se do srdce.
Ve snůšce břečtanů
s kelímkem vůně jasmínu,
obrazce lásky na stromech,
z nichž kape hořká krev.

Dlaně prokřehlé
chladným podzimem
s odvarem květů z heřmánku.
Konečky prstů tiší
slastné líbání.
Naděje, umírání,
beznaděj, vzkříšení.
Jen básník a básnířka.

S dotekem cudnosti,
pohledem zotročené laně,
a vlasy zmáčené ve slzách...
než tělem projede
zas elektrický šok.
Jak každý večer,
v poledne i každé ráno
zabije lačné souznění
dvou němých duší.
Toť básník a básnířka.