Nechte je, nechte krásné ctnosti!

Proč výsměch za studena
jenž víru přetvoří v smrt prznící?
Otevře jizvy zleptané časem...
Proč, proč ten škleb?
Vždyť zanese rány zvratky, hnisem a odporným pachem.

Proč ten smích a slova bodající
jak kopí bezduchých a mrtvých duší?
Proč smějete se lidem ronícím
těžké krůpěje z jejich srdcí?

A vy jak odvar ze zkaženého čaje
se chechtáte a vysmíváte...
Zraňujete a pícháte
jak sršeň, jak břitva
co řeže zraněné švy hojící.

Nechte je, nechte krásné ctnosti,
ať kvetou, ať se milují.
A nebuďte jak nelítostné vosy,
co žihadlem ostrým svým
křehká srdce spalují.