Alograf

Až jednou po mně bude veta,
můj popel vnes na střechu světa
a tam se větrem staň,

hřejivé slzy na prstech,
ber si mě, lásko, po hrstech,
máš rozechvělou dlaň,

zrcadla čistá horských ples,
nes si mě, vánku, něžně nes
do dálav nikdy nepřestaň,
ach máš rozechvělou dlaň

svým dechem setři ze mě pel,
než rozplynu se do pekel,
než prchnu jako laň,

Až jednou po mně bude veta,
chci cííit, jak můj popel slétá,
jak rosa do zahrad,

až jednou po mně bude veta,
můj popel vnes na střechu světa
a budu šťastná...
snad.