náčelník kmene

jako malí sígři lítali jsme denně
nahoru dolů po stráních rokle
kde pokrevně sbratřeni
jsme si pak rozbíjeli hlavy
a kde jsme potkávali starého pana kurku
prosíce ho
aby nám vyprávěl nějakou historku či pověst
z kouřimského okolí
ale jen začal
užuž jsme mu skákali do řeči
oči vykulené otázkami typu
"hm a pane kurka řekněte
jak se píská na smrt?"
a starý pán se naoko vždycky trochu zamyslel
a po chvilce povídá náčelník kmene
"dřív než půjdete spát
musíte se hoši ještě trochu projít
odvázat psy
pustit je do polí
alespoň na chvíli nechat to divné v nás
tam doma za stolem v kuchyni na židlích
vyjde-li měsíc
pak se nemusíte bát
a bude ho doufám plné nebe
nevěřte starým pověrám
a všechno ostatní
k nepotřebě?
načež se otočil
tak abychom mu neviděli do tváře
a krátce a docela podivně zapískal
"to neplatí to neplatí"
vyhrkli jsme ale všichni téměř současně
a starý pán se pousmál
a obrátil obličej do teplého slunce
"ale nejpodivnější na tom všem hoši bývá"
řekl na rozloučenou
"že slunce nezapadne
někde daleko na obloze
ve vesmíru
ale kousíček od vás
pamatujte si téměř na dosah ruky"