liška

<div style="text-align:right;">
na lavičce pod oknem ústavu sedí douděra.

mezi prsty pravé ruky, s níž táhne smyčcem po strunách, drží hořící cigaretu.

občas z ní blaženě vdechne voňavý kouř.

hlubokým zastřeným hlasem si brouká tóny mimo rozsah nástroje.

kontrapunkt se splétá, znovu vdechne kouř.

mezi stromy na konci zanedbaného parku se vynoří muž.

zvolna a jaksi mechanicky přijde blíž. "dobře, velmi dobře," řekne douděra.

uvolní muži místo a ten si přisedne. "jak dlouho jste tady?"

muž k němu otočí hlavu, mlčí.

douděra položí housle a začne balit další cigaretu. podá ji muži a připálí.

"jste jiný. ne jako ten nový," podívá se na muže, "váš soused."

ale muž neslyší. ztrácí se myšlenkami kdesi ve vysoké trávě.

?nedaleko skládky, kousek odtud, chodívá liška. má tak hezké oči.

myslíte, že tam chodí za mnou?? douděra pokrčí rameny, stébla se rozhrnou.

sotva znatelnou, jemnými tlapkami prošlapanou stezkou se plíží liška.

náhle se zarazí a nastraží uši. poslouchá.
</div>