dlouhá chvíle

náves jak ovčák s nastraženýma ušima
leží a vyčkává
kdopak to schází po schůdcích kostela
do ranní mlhy
že by skřítek
s pytlem peněz pro mne
nebo nějaká dávná
neopětovaná láska

a nebo můj vlastní osud
aby mi nandal
co mi patří
ne
to mě jen v montérkách
a vatovaném kabátě
za zdviženým límcem nevrlý
zahuhňaný
zdraví střelmistr josef
hostinský otvírá okna
včerejší život se rozplyne nad vsí
půjdu mu trochu
poklidit v sále