Sobotní sentimentální procházka

Bloudil jsem starou Prahou
Sám se smutnou hlavou
Slunce měnilo nebe v červené moře
Červánky byly jak
sny v nichž lítám někde nahoře.

Stromy se ve větru kývaly,
jak kdyby bez slz plakaly.
Domy na mě svými okny mrkaly
Některé na pozdrav chtěly smeknout střechu
Já do dalších bitev života nabíral dechu.

Stromy my cosi tajily
A když setmělo se za chvíli
O mém žalu se spolu bavily
Až nakonec všechno zlehčily.

Chvíli jsem stál proti větru
Nechával odvát trampoty
Pak trochu změněn vydal jsem se k metru
a Věřil v lepší soboty.
(březen 1998)