Vstříc moře náruči

Ach, mezi tvými stehny zase spočinout
za noci bezesné. Z paží člun spletený,
z boků a lýtek, co o něm zdá se mi,
vstříc moře náruči ponese říční proud.

Temně se valí řeka, zdá se nespěchá.
Člun náhle nabírá rychlost, bezbranný je.
Vlna za vlnou do křehkých boků bije,
vášně a divokosti bouře odvěká.

Poslední vysoká vlna člun převrací.
My, děvče mé, klesáme do travin ke dnu,
Oslnění slepci. Zbohatlí žebráci.

Dříve než v pánu definitivně zhebnu,
Chci spočinout zas na tvé bárky palubě!
V červenci, v únoru nebo klidně v lednu.