TEN NEJPROSTŠÍ LUXUS aneb OBRANA SLOV

Představte si jen tu nádheru, ten obtížně zachytitelný obraz chrámu klidu! Po týdnu nepořádného, cigánského života v cizí krajině vás uprostřed upršené noci přiváží taxi před váš dům. Zatímco vůz pomalu mizí na konci ulice, lesknoucí se deštěm, vy nehybně, s batohem zavěšeným už jen na jednom rameni, spočinete ponořeni pod hladinou jemného šumu noci. Pocit dokonalého prázdna. Nic. Nic! Ta slast!!! Před sebou minimálně dvanáct hodin volného času, než bude třeba vyzvednout psisko, a pak dalších luxusních 24 hodin do příjezdu partnerky. Žádné povinnosti, žádné starosti! Povalečův sen.

V kuchyni pouštím zavazadlo na podlahu a už už se automaticky skláním, abych začal vyprazdňovat jeho útroby. Ale houby! To počká! Teď do postýlky. Ticho, noc a samota. Zas ten nepostižitelný pocit plní moje prázdno jako čerstvě vytrysknuvší pramen. Maňana! Je to nad veškeré přírodní i syntetické drogy, serotoniny a dopaminy. Nemyslím na to, co budu dělat zítra. Klidně to celé proválím v peřinách. Nebo taky ne - kdo ví? Usínám.
Probouzím se docela pozdě a - světe, div se! - s čistou a prázdnou hlavou. U mě docela neobvyklý stav. Žádné temné můry, našeptávající mi, co jsem už dávno měl udělat a neudělal a tudíž bych měl udělat dnes, když mám volno, přece! Naštěstí jsem nechal zatažené žaluzie, takže ani protivné ranní slunce nenarušuje hedvábné šero. První, jemně se třpytící, neoslňující myšlenka: "Setrvávej ve stavu, jenž je ti příjemný, dotud, dokud zůstává příjemným. Při prvním závanu diskomfortu vyskoč z vody!"
Setrvávám tudíž v komfortním polospánku, prostříhávaném krátkými barevnými sny. Nechávám rotovat svoje tělo v kočičích polohách, miluju se v gradujícím tempu s ženským tělem, připluvším v proudu vzpomínek. Onanuju. Se spermatem na hrudní kosti naposled upadám do spánku.
V okamžiku, kdy mě začíná bolet hlava (nebo si všimnu, že mě bolí hlava), vymotávám se zpod deky. Okno nechávám jen střídmě pootevřené a zatemněné, aby venkovní agilní den nerušil moji vnitřní atmosféru. Čím si ji zpříjemním? Vyprázdnění střev a, ano, ranní káva! Dnes na drsno - jen skořice a kardamon, žádná smetánka.
Sedím v kuchyni u stolu a usrkávám vonící horký nápoj. Bezmyšlenkovitě.
"Čím si toto adverbium vysloužilo svou špatnou pověst, ač tak lahodí duši i tělu?" ptám se sám sebe. "A proč je naopak tak vyzdvihováno to těžkopádné -vědomě,- ten železobetonový kvádr, ohýbající hřbet i oči pod nohy, do bláta? Vždyť bezmyšlenkovitost, ten opojný extrakt volnosti, absence starostí, povinností a odpovědnosti, je téměř stejně tak obtížné si udržet jako zastavit svět.? I na lenošení a válení se je překvapivě potřeba aplikovat "nedělání." Zkrátka, právě nedělání chce "nedělání."
"Jsem nahoře bez," rezonuje ve mně erotikou nabitý hlas Evy Volné. Jak jasnozřivé! Ta písnička se mi kdysi zalíbila na první poslech, i když tenkrát z jiných důvodů. Ovšem to napojení na hlubinné proudy tam už asi bylo. Když jsem BEZ starostí, povinností a dotěrných myšlenek, jsem NAHOŘE. Když se válím, je celý svět mrtvý!
Ano, abych nezapomněl taky na NEnápaditost! Nikoli jako na nedostatek nápadů a inspirace, nýbrž na opak agresivního napadání dotěrnými myšlenkami. Pearl Harbour. Napadení spojených států Japonskem. Asi tak.
Proč je "lehkomyslný" jedinec považován za lůzra? Vždyť ti "těžko - trudnomyslní" si svoje potíže přivolávají svojí obezřetností sami.
Dopil jsem kafe, hrnek odložil do dřezu a opět zalezl do pelechu. Chvilku jsem bezmyšlenkovitě pozoroval, jak sluneční paprsky zápolí s filtrem žaluzií, kreslíce na stěny, koberec i deku měňavou hru světel a stínů, než jsem blaženě a bezúsilně usnul.
No, nebudu vás napínat. Ten shot volnosti, ten nejprostší luxus, který mě nestál ani korunu, mi vydržel ještě do druhého dne a byl ukončen krátkým telefonátem partnerky, v němž mi sdělila, že se vrací o něco dříve, než původně očekávala.
Ale užil jsem si to! Tomu říkám dobře se o sebe postarat! Doporučuju!