Autoři / Macháček Bohumil / Kostka je vržena

AUTORSKÁ TVORBA

Kostka je vržena

Macháček Bohumil

Jak na skřipec natažen
Mezi východem a západem
Na dvou barových židlích
Dvou křeslech proutěných
Moc krve ředí můj líh
V té výšce chybí už kyslík
Vysoko nad pásmem lidského
Není čas dělat chytrého
Smrt hledí do karet přes rameno
Ještě není nic ztraceno
Běž najdi ty dveře v lese
Ta kostka ze stavebnice tam stále je
Vrať se a otoč ji
Ať to co se stalo nestane se
Modrá dřevěná kostka
Leží v zásuvce stolu
Otevři ji a obrať
To co je navrch dolů
Bude nahoře drak dole gryf
Nic už nebude jako dřív

Kde je ten tichý stůl?
Voda ho vzala
Kde je ten pokoj kde je ten dům?
Tam co je růžová skála
Ztemnělé schodiště vrže pod nohama
Jeptiška bičuje růžencem tvá záda
Na kterou horu vedou ty schody?
Na Kráľovu Holu nebo na Kamennou?
K štěrbině v soumraku kudy lze projít?
Kovové stromy rudí ptáci
Skok střemhlav do kráteru
Kde se křik milenek ozvěnou vrací
Horkou kůži mají nymfy studuprosté
V jejich tvarech marně
Kostku hledáš posté
Úzké uličky přímořských měst
Růžové cihly majonéza chřest
Terstský sós bageta
Slunce v láhvi vína
Tohle chceš od světa?
A zatím kostka v zásuvce pořád na tebe čeká

Vzdálené obzory vzdálená města
Letištní haly všechny ze stejného těsta
Barevné soumraky oblaka nad mořem
Přístavní mola majáky
Všudypřítomné oči žen
Křidýlko nebo stehýnko milý pane?
To raděj prsíčka s horkou žemličkou
Co zbyla od snídaně
Nezbývá čas můj čas se zauzluje
Než ve spěchu jíst to raděj nejíst
Můj trojstěžník už příliv pohupuje
Svá kouzla skrývá náruč měkká
Na mě však kostka čarovná
Zásuvky na dně čeká

Moře má barvu i vůni absinthu
Z paluby zamáváme Korintu
Nikdo nás nevítá? No nevídáno!
Však to je poslední milé známo
Jen dál! Mimo sny mapy zkušenosti
Břeh z kávového pudinku nás teď hostí
Modří už vědí blížíme se k cíli
Bělavý atol na něm holé víly
Nožky zabořeny v písku jak cukr
Hle tvůj osamělý stůl nasaď si kukr!
Posledních kroků pár
Vychutnej si je
Bosými chodidly prach času horký je
Ruka se netřese báječný pocit
Za zády cítíš celého světa oči
Útroby zásuvky růžová sliznice
Je prázdná jen kostka vržená
V rohu krčí se

Gryf křídla natřásá výhrůžně syčí
Můj záměr pevný je stvol skutku klíčí
Po myriády let si poležíš dole
Dračí čas nastává poleť už poleť!
Kosmický vítr a drak točí se dokolečka
Za chvostem rudých motýlů mrak
Bohatá paví vlečka
Motýlů křídla rudá tisíce mléčných drah
Mou zase mladou kůži hladí
Vesmíru prostor plní
Nesmírné úlevné Ach!

← Zpět na profil autora