Alena Laufrová
(*1952) narozena v Praze, kde studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Věnuje se volné grafice, kresbě, koláži a autorské knize, recykluje karton a tvoří „básně z kartonu“. Je členkou Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR. Od mládí píše verše, v roce 2016 vyšel výbor z její básnické tvorby doprovázený grafikami a kresbami spolužáka Karla Demela pod názvem Dvojí záznam. Kurátoruje výstavy v kavárně Jericho v Praze a hraje dokumentární divadlo.
https://esgalerie.cz/project/laufrova-alena/
Ve stáří
K čemu je paměť
když není, kdo by ji sdílel
K čemu je srdce
když v něm uléhá bolest
k čemu jsou slova
když jejich váha pominula
K čemu je naděje
když na márách leží
Schovaná pod jazykem
se skrývají slova.
Pod jakým heslem
je vylákat ven?
Spánek
Jaký bude dnes v noci?
Říkám si,
přijde nebo na mě zapomene
jako už tolikrát
No jasně,
zas vlezl do postele někoho jiného
a už tam zůstal...
Skončil den
Bilance není prvotřídní
počet odpracovaných hodin bídný
nemluvě o dobrých skutcích
Zachránit se toho moc nedá
snad napsat na sklonku dne
jednu dobrou báseň
Nespání
Za stěnou čelní kostí
je binec.
Můžeš jej tak akorát pozorovat
Lepší by ovšem bylo
důkladně to tam vymést
a pak si dát konečně šlofíka
Určitě!
Stáří má určitě
nějaké výhody,
jen si vzpomenout
Je to tak
Všichni jsme namočeni v Léthé
někdo po kotníky
někdo po ramena
a někdo právě mizí pod hladinou
DVA BÁSNÍCI (inspirováno grafickým listem K.D.)
Paul:
Arthure, Arthure,
tepe mi v hlavě
když tebe jsem nalezl
ztracena byla
ubohá bláhovost
včerejších dnů
Zblázním se z toho
tys rozdrtil
jedinou větou
vše, co jsem v sobě
úzkostně hýčkal
Jak obrovská moucha
chci sytit se sladkostí
propastných klenotů
co s tebou jsem našel
Když konečně tebe
v objetí svírám
snad v sladkých pažích
najde se pro mne
zbyteček citu
Zešílím z toho
když s úsměškem
pomalu
mou ruku odtahuješ?
Artur:
Jak mršina zvadlá
je město vysněné
u Seiny oddychuje
Básníci vážení
co dobyli slov
směšní jsou
nadutci tupí
Jen jeden má oči
které mne vábí
tak trochu hadí
v nich třaslavý třpyt
Zmámený Paul
svá chtivá ústa
vztahuje ke mně
já nehnu se však
Nikdo mě nemá
a nemůže vlastnit
stejně jak verš
vržený na břeh
do moře
nevrátí se
Já toužím se vydat
do písčitých dálek
kde slova jsou
dutá svou falší
Arthure, Paule
dvojice vaše
v korábu tonoucím
válí se zpitá
Trýzeň a láska
i ta, co zabíjí
nikdy se nevytratí
I grafik byl zasažen
a temná píseň
dávného dvojhlasu
stopou se
postupně stala
O ČASU...
Kam čas chvátá
kde uléhá znaven
odpověď svatá
ve vzpomínkách, amen
Hodiny, dny, roky
mele život mele
pár bochníků upek
no a to je celé
Čas - potvora
sviští jak zběsilý
těm, co jím plýtvali
i těm, co šetřili
ALA SEIFERT
Život je dlouhý
jak čekání konce
život je krátký
do zaznění zvonce
Čas si prostě plyne
do skonání světa
nebude to jiné
hotovo a veta
JISTOTA
Tělo zaznamenává čas
čelo
pas
a vlas
PODOBENSTVÍ O ČASE
Ve vlaku klídek
nehybná kabina
za oknem mezitím
ujíždí krajina
