Alena Laufrová
(*1952) narozena v Praze, kde studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Věnuje se volné grafice, kresbě, koláži a autorské knize, recykluje karton a tvoří „básně z kartonu“. Je členkou Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR. Od mládí píše verše, v roce 2016 vyšel výbor z její básnické tvorby doprovázený grafikami a kresbami spolužáka Karla Demela pod názvem Dvojí záznam. Kurátoruje výstavy v kavárně Jericho v Praze a hraje dokumentární divadlo.
https://esgalerie.cz/project/laufrova-alena/
Paměť
Přeskakuji z větve na větev
jediného stromu
stále dokola
věř nebo nevěř
nic jiného nemám
Je pryč
Den prosákl nocí
ztratil se ve tmě
i jeho stín
Ještě tak nahmatám
pachuť na jazyku
Den prosákl nocí
obrátil se zády
patřil mně vůbec?
Hodina mezi psem a vlkem
Noc si hoví za oknem
a vypadá to, že napořád
Pokusím se odrazit
a spánkem
ji přeskočit do nového dne
Anebo ne
a nechám to tak?
Inspirace
Vyčkávám, vyčkávám,
udice nahozena
Slova krouží kolem.
Je to dřina
ulovit to pravé ořechové...
S mojí řekou jsme zajedno
Její čas je skoro věčný,
a ten můj se zrychluje,
ale to nevadí,
až můj popel v řece spočine
srovnám s ní krok
Milostná báseň
Chudinka žebráček
čeká a čeká
nemám pro ni ani kousíček slova
dnes se už nejspíš nenarodí
Ach jo...
Ráno se probudíš
a začíná veršování
rytmus slov kolísá,
zadrhává se,
přesto nějak plyne
Večer se ukáže
jak dlouhá a kvalitní báseň
byla sepsána
Může se také stát
že den po sobě
nezanechá ani slabiku
ach jo
Čas
Vytrácí se dívka
ze stárnoucí ženy
vytrácí se dívka
stín věkem zasažený
vytrácí se dívka
škleb chycen v prackách času
vytrácí se dívka
z čela, tváří, pasu...
Báseň
někde se povaluje
(nejspíš ve mně)
kdyby sebou tak švihla
a zčerstva skočila
na papír
to by se mi opravdu ulevilo!
Pomalu...
Pomalu, zatím pomalu
se hloubí jáma,
pomalu a vytrvale
ve mně roste hrob
