z Liků Janele
(*1984) Vystudovala pedagogickou fakultu v Olomouci. Pracuje v diagnostickém zařízení pro děti-cizince. Její básně vyšly v několika almanaších knihoven, na literárních serverech, ale i časopisecky v Psím víně. Haluzi, Tvaru a Dnu. Získala několik literárních cen (Literární cena Vladimíra Vokolka 2006, 2007 – 1. místo v kategorii poezie 19-24 let, Literární cena rektora Univerzity Palackého 2007, 2008 aj.). Zaujala na Slam poetry v rámci Colours of Ostrava nebo na Noci básníků v proslulé olomoucké UG osvěžovně – Ponorce.
http://spisovatele.upol.cz/janele-z-liku-vl-jm…
Vesnický měsíc
Celé
roky
stařec psával dceři deník
unavený svou pamětí...
Že se mu v jeden zcela konkrétní den, zjištěný
podle stáří ofrankované známky na pravém horním
rohu deníku, zcela spojila představa o jméně vlastní
dcery
a ženy ve středních letech, která mu, každého
desátého dne v měsíci, vyplácela přes plot starobní
důchod.?
...v polévce
souseda
s husími žaludky
zatím vyklíčil brambor
Světloplach křídových rozumů
Ze hladu
zahradou slepeckou
rukama do očí si seslat
dvanáctero zastavení
nahýma rukama
artemisia absintium
slečna Ville jej zkouší jíst
kdo? za koho?
polyká dušičkáři duši zlou
artemisia absintium?
ze hladu
zahradou slepeckou
strom s džbánem
v kořenech
v něm jahody
slečna Ville je zkouší jíst
kdo? za koho?
polyká duši
duši svou
dušičkář mlčí
slepci se ze zahrad rozutekli
Mlčí máci
Ty jsi jak holka z reklamy na máslo?
Po bosky
na Záhoří
vousatí dědové
vlkům a panenkám
s větrem se dvoří
vzdychnou si do sukna
divokému karmínu
jádýrko po slunci
k mlýnským kolům
na žně se střádá
V úvozu tiše zpívá
bleskem ve dví
rozpálená
Máří
strážná
cukrovarů víla
V poli hoří
tolik krve
mléka
máku
homolí
je škoda toho dětství
u koupenýho chleba
zabolí
Baronet a Cecillé
Co ženský?!
řemen a heligónku radši
kolena namazat sedlou kurkumou
aby se hrálo
v uličce U Dvou nožů
bábě na zapřenou
jazyra drzýho
papoucha Cecilla
na sametu sedí
hrká a vrže
zvoncem trhá
šarlatán na štěstí
nejednou zavšiven
provdán
za holku bílou jak mouka
a Baronet?
profous až do kalhot
panože naruby v ponožkách
miliónový úšňup se skrýší ve flanelu
o chlebu
vodě a bílé kávě
loužemi
za čakan
kroupy
Matějskou pouť
i na náměstí
Můžeme se domluvit
Co vajdovi
chudému padišáhovi
ve ztvrdlých lesnických košilích
zrekvírovali
i kotlíky a kovadlinu
pro válečné účely
a přikrčené matky na něj v hloučku bědovaly:
?Že jen cikáni mohli Kristovi ukovat hřeby,
a proto nynčko
vláčí tu svou nepoctivou cinkaninu
od jedné vesnice k druhé,
chrastí zatvrdlým kyplem v kostech,
zohýbaní těžkým svědomím.
Aby jim to čistej z tváře nestih přečíst!?
Nic naplat
i když se o nich vědělo
v chaloupkách mezi hlubokými kalužemi polí
(kde se čas ještě stále měřívá podle svíček)
že přihřívají hamižně
i bramborové šišky na břuchu
či v nohách peřin
(jen aby neubylo dřeva)
Nic naplat
zakopal do země v pytli
i sv. Sáru z vyklepaného plechu
který našel po svatodušní vichřici
zaklesnutý v remízku bříz
Usnula, v bárce z bílých mušlí
Co pěna
sten
v bárce myších děr
svůj stín nadosah
slánkou v kruzích sklenic
sardinko
v konzervě pranic
pranic nenaříkej
snad jednou
za tebe
sleďům
v čirém láku
nožem zacinkám
V peří jak len
racek zachechtá
hlasy ježovek
sůl
žízeň zalechtá
Šahá nymfa z moře
po studeném fláku
v bárce z bílých mušlí
stařec, dívka, moře
na vrak rybám ušil
vlídný krabí muž
Noční pláče
Nohy bedlí
se prý nejí
(jsou dřevnatý)
zato z ženskýho cemru
rvát maso
to jo
to se jim chce.
- - -
Seděli dva
v autě
plném
lahví moštu
hrušek a neloupaných ořechů
podléhali setmělému smutku
sídlištního mobiliáře
jako podzimní ovoce rychlé zkáze
na zadních sedadlech
Totiž...
syrovost páleného listí
si nezadá
s klavírními etudami
zdejší Elvíry Madigan
Sobě podobní
lišíce se jen
směšnýn rozdělením na pohlaví
vzpomínkami
na drásavé vůně milování
zpocených vlasů malého Jiřího
a ještě mladší
...a půvabnější Ingrid...
na sedmou skladbu v mlčení
polykali pláč
držíce se za studené ruce
nad krabicí s lázeňskými oplatky
zcela mimo rytmus
Z krásy dítěte se předurčenost pro špatnost málokdy pozná
...takže si klidně česej prsty Barunku ve větru,
kterou čekáváš před školou
domýšlej si záhyby ruky,
která máčí pepítky Artur v ranním čaji
nad úkolem z geometrie
?dokud z ní není prasečí mažoretka
akrobatka na tvých napjatých nervech
zapšklá minda ze třetího patra
s tygrovanými karafiáty v truhlíku,
která je jednou hubou v hrobě
a druhou si stěžuje
na zbytky pasty na umyvadle,
pere igelitový sáčky
a druhým špinavý prádlo.
Někdy je lepší mít v hubě plno knih,
než prázdno ženských veterinářů,
když vidí klín.
Psice
Když umírala
(společně s jinými připomínkami dětství
zakletými
do hladiny syrovátky jogurtů ve skle
loupáků v papírových sáčcích
a uzavřených bačkor v zaprášeném kapsáři)
donesla si pradědův kabát
doprostřed dvora
nechtěla umřít
ve tmě chlívu
s pytli prasečího šrotu
Po stejném dvoře
teď pobíhá
hloupý pes
co za kus rybízové bublaniny
ukáže břicho
Národopisné štuk z mého kraja
Tancovačke,
pohřbe
staréch, mladéch,
šohaj milé zanáší,
farář, jež kyne u zvonice,
z veselko žínštinu unášé.
?Tu našu na kuráž,?
huláká pivnico,
holomek do kola kope,
kdákajó slepico.
Jarmilke vato,
dědkovi desítko,
pole chlebem voňá,
hvízdajó čtverylko.
Babke meló štrikec,
voňé makrele,
v kolně kluci snijó,
zakládaj kapele.
