Věra Dumková
(*1969) básnířka a prozaička. Publikovala v Literárních novinách, Labyrint Revue, Salonu, Babylonu, na internetových stránkách a knižně v almanachu Klubu 8. Pod pseudonymem píše erotické povídky do Hustleru a Penthousu. Též působí v redakční radě časopisu pro psychické zdraví - Esprit. V pražském nakladatelství Protis vyšla sbírka jejích básní Bojíš se zrcadel ve mně?
http://dumka69.blog.cz/
Pubescent
Hněv hřeje jako kožíšek,
vrčím a rvu se jak voříšek.
Hněv hřeje jako kamínka,
zlobí se na mě maminka,
zlobí se na mě tatínek,
natruc se podělám do plínek
-
V televizi reklamy si jdou
jako husy pěkně za sebou.
Každá kváká to své gá gá,
mě to vtipný nepřipadá,
že tě zrovna husy oškubou!
-
* * *
Myli si ve staré Anglii vlasy březovým šamponem?
A jestli myli si ? sušili fénem?
A jestli sušili ? česali dřevěným hřebenem?
Jestlipak nakonec vlasy si zdobili
kostěnou sponou se slonem?
-
* * *
Řvu na vás, jako se vyje na měsíc.
Ječím na celé kolo ? a víc!
Pryč ode mne vy vylízané děvenky,
vy naháněčky chlapů.
Hele, to je chlap! A co?
Prachy jsou jediné, co o něm víte . . .
Hele a támhleten! A co?
No sakra, ten s tím bytem!
Řvu na vás,
vy už mě nenakazíte,
vy pižlavé červice,
uhranuté požíračky love stories,
vy jepice,
nesmrtelné slepice,
vy krávy nadité mlékem sentimentálních slz,
víte vy vůbec,
zaujaté šminkami a slevami,
víte vy vůbec,
když díváte se skrz,
víte vy vůbec,
co je nad vámi?!
SRPNOVÁ
Léto, léto,
je mi tě líto.
V půli podkasáno,
v půli podvázáno,
celé se hroutíš,
celé bortíš
do zimy.
Celkově vzato,
měli jsme na to,
státi se lidmi
lepšími.
* * *
Pusťte mě domů,
nemůžu s vámi takhle pít.
Doma mě čeká moje rodina.
Schyluje se k ránu, vy ožralové,
Pusťte mě domů.
Doma na mě čeká můj starej.
Můj starej, ukřivděnej táta.
JASNÝ JAKO FACKA
Štěstí tě nepotkalo nikdy,
nic výjimečnýho,
čekals něco zvláštního; to ale nechtěj
ani po mně.
Do kolika chceš být vzhůru?
To se ti podobá: Měsíc
je dnes velice jasný. Lunatiku.
Počůráváš se? Bojíš se zrcadel ve tmě?
