Milan Erben
(*1959) Básník a zpěvák kapely Slum. V roce 2004 mi vyšla sbírka „Koncem adventu“ v nakladatelství Alfa-Omega, roku 2006 CD Slumu, v roce 2008 sbírka „Perimoukasso“ ve stejném nakladatelství. Vystupuji sám nebo s kapelou v klubech, kavárnách, hospodách a na festivalech. Občas mi něco vyjde v časopisech, mám také samizdatové sbírky pro děti „Mladý kos“ a duchovní poesie „Zde zatím“.
http://www.kapelaslum.cz/
Vzdálené světlo
Vzdálené světlo připomíná
nedávnou dobu promarněnou,
stejně jako dnešní.
Jen příslovečná drzost
absurdního zla
plýtvá emocemi.
Tu a tam problikne
hvězdička naplnění,
překrývaná podivnými úkazy,
které nás varují –
i tucet živých pochodní
lze zpochybnit.
DŽIBRÁNÚV PROROK
Mluvil k vám jako křídla ptáků
lide orfalský
mávnou sem a mávnou tam
je to prostý
a hele tak to přece je
působivá řeč
jenže křídla bez božského principu
dostanou křeč
Všechno je ve všem
inu ano
já jsem svým deštěm
je prý dáno
Všechno je jeden nekonečný pohyb
proud po němž plujeme a objímáme
dokud se nerozplizneme
v principu nicoty
Konkrétní čin a konkrétní oběť
určitá láska a určitá osoba
jsou pouze část toho pohybu
ve vodnáři obsaženého
náboženství jen kuličky na růženci
takže je vlastně všechno jedno
láska–smrt, život–prd
hmota–duch, vůně–puch
rozkoš–bolest, čest–lest
Spasitel–zběh
Naštěstí je to trochu jinak
myslím, že ví to už i Jidáš...
Lide orfalský, jsi jako hvězdy na nebi
jsi jako spočinutí na dně mořském
tak se nenech blbnout...
A co bych chtěl zas říci
A co bych chtěl zas říci,
že v srdci radost mám
jak velehory zvící.
A také chtěl bych podotknout,
že nevím, zdali dokáži
se srdcí vašich dotknout.
Zbyla hořká pachuť
Zbyla hořká pachuť, ale v rozletu rvoucí
vnitřnosti duše, lkající,
vězněné nedůsledností;
rozletem jiným, bláznivým,
omamujícím chrlením
s následky syndromu nejednoho.
Z kouta se směje komár, skřet a bezelstnost,
ctnost proměněná ve zlost,
chapadla touhy únikové.
Tak strašné hodiny tikají
ve vakuu nadechnutí,
aby odřezaly život od tajemného těla.
Nezhatí zkázu.
Slova už nejsou
Slova už nejsou
na svých místech.
Nebudeme je přivolávat.
Pití piva nezvětšuje blbost,
stejně jako vzdělání ji nezmenší.
Opřeni o bar koukáme
na padající pěnu,
myšlenky poletují.
A ejhle slovo, a další.
Co s nimi?
Pomalu je převracíme,
zkusmo špulíme rty,
potichu artikulujeme.
Do toho smích, břinkot sklenic, kouř.
Pak slovo, věta.
Ostatní si myslí, že se přeslechli.
A když ne,
myslí si svoje.
Máme zde velikost sedmnáct
Máme zde velikost sedmnáct,
kdo by neměl hezké ryby rád.
Háček, olůvka, bépéem,
dozér nemyslí na samici.
Držitelé malých medailí
ráčkovali všechny příbuzné.
Už se těším, brzy odjede
bratrstvo všech neohrožených
s jejich invazními barvami
a růžovými plameňáky.
Zapálím si poslední módu,
nerad půjdu prudit o dům dál.
Fast bird mi naletěl do poustevny
Fast bird mi naletěl do poustevny
Kočičí očka mění světlo vůkol lidu
A oheň se škrábe po stráni
Blíž a blíž záchytnému parkovišti
Davaj suda křičí mistr
Moudré hlavy kývají
Překotně se zbavují propisovaček
Co dělat?
Co dělat?
Co všechno se nabízí?
Studovat osmózu
a rychle mžourat s medicinbalem.
Velkolepě kaňhat,
zašít koberec a z kamenů džus.
Zavřít klepeta, písně burlákům,
a to vše s důrazem na národ.
Buď trpělivý
Buď trpělivý
a dávej spolu
neslučitelné.
Neboj se rozporů.
Nikdy nezapadneš
A buď rád.
Proč přinášet do kurníku vejce
Proč přinášet do kurníku vejce,
popelit se?
Je to samá podsada?
Nejde spíše o to, jaký je kurník?
Většina slepic je s lasičkami
jedna noha.
Kohouti jsou směšní
a hospodář spí.
Co se vylíhne?
