Irena Svobodová
(*1963) - absolvovala Pedagogickou fakultu. UK, dále pak také Konzervatoř Jaroslava Ježka - obor tvorba textu a scénáře /ateliér Jiřího Suchého/ . Vystudovala DAMU u profesora Ivana Vyskočila obor: Herectví , pedagogika a autorská tvorba. V letech 1994-98 v angažmá Divadla na zábradlí jako herečka.
http://vramcibezobrazu.cz/index.php?action…
Léto
Léto utopené v hektolitrech limonád
dýchá upoceně a astmaticky
celé upatlané od rozteklých čokolád
hnědne a červaná jako vždycky.
Léto kypící milióny šancí.
Co chcete vždy3 se neznáme!
Erotické léto s elegancí
Au revoir Madame!
Chaotické léto s pořádkem na štíru
vykrádá turistům chlebníky
slisované do fotografických papírů
je založeno mezi alba a deníky.
Léto, které už nikdo nezachrání
uplakaný chameleon je po snídani.
Ironie
Ta naše cesta k lásce je račí,
po zpátku vine se k posteli
a jenom tam říkat: Tak tohle nám stačí!
Ne, to bysme neměli.
Ta naše cesta k lásce je proklatě úzká,
v peřinách se zakončí.
Slova jsou zbytečná a kluzká
když z tebe je pouhý náhončí.
Té naší cesty k lásce není třeba,
dávno je ztracená,
city jsou pro nás tvrdý chleba
a pomazánka zkažená.
A přesto, skrz bublinky času,
po tvojí kráse pasu..
Scéna
Julie pod balkónem prosí
a vůbec není hezká,
na sobě šaty co se právě nosí,
pro něho vzala si je dneska.
Rómeo z balkónu se kloní.
A tak to má být?
Vždy3 podaná ruka je právě pro ni,
na chvíli bude mít klid.
Doteky
Tvé doteky
proudí do mně jak do řeky
spletené z tisíce pramenů
ustící v nekonečném oceánu snů
Prodaná nevěsta
Nevěsto, nevěsto prodaná
kolikrát jsi už poznala
je zbytečné říkat jsem zadaná
v zajetí mistra Kecala.
Jeníku, kterou chceš, tu nebo tamtu?
Esmeraldě to sluší
(úspěšně vedu průvod komediantů,
že jsem to já málokdo tuší).
A někdo všem odpově' dluží,
jak se to vlastně stalo,
že Vašek dnes není ve svý kůži
a k lásce mu stačí tak málo.
Zpívám si už delší chvíli
(chudáček Kecal vyzvídá)
Proč bychom se netěšili,
když nám Pán bůh zdraví dá.
Básně III.
Umět tak chytit čas,
dopřát si dlouhý odpočinek,
pořád nám utíká, mizí v nás
a zamyká se do hodinek.
Vytřeštila na mě oči pravda.
Vypadala děsivě.
Já jsem vytřeštila oči na ní.
Vylekala se k smrti a zmizela.
Vždycky když nemůžu spát
a skýmkoli dopíjím usmolenou dvojku,
říkám si jak asi rád
hlídáš svůj dům – váš hrad
a žena ti utahuje dírku na obojku.
Nemáš na vybranou věrný psíku...
A to si se narodil v býku!
Ráno jsem spadla do septiku
a už jsem tam zůstala
předtím jsem rohlík utopila v mlíku
a jeho hrůzu poznala
Chtěla bych dokázat být jiná
neříkat o tom prázdná slova
jenže pak příjde první slina
všechno začíná znova a znova...
Až pochopím na světě základní věci
bude to velká událost
přestanu říkat: jakto, proč a přeci.
Budu už vědět přeci dost.
Vím co bych chtěla a co ne?
Upřímnost spadla do záchodu.
Vždycky když takhle utone,
snažím se já šlapat vodu.
V tvých očích jsem se utopila,
hodil jsi přeze mně z ostudy kabát,
Sirény křičely: Holka milá,
předtím ses měla naučit plavat!
Nad kávou a žloutkovým věnečkem
věděla všechno se svým mozečkem...
Útěky před světem a zmatky
kdo utíká před sebou, a3 si v klidu lehne,
protože a3 běží, jak běží...
nikdy se nepředběhne.
Jednoho dne potřebuji slyšet, že jsem skvělá
a navíc ještě aspoň jednu lež
jinak, bych to totiž nevěděla
kéž, by to byla pravda, kéž!
Co žiju?
Nejsem žádný velký pivot
žiju obyčejný život.
Kdybych nebyla tak smutná
byl by mi život úplná putna.
Žádná velká šance
v krematoriu
jménem renezance!
Pláče bylo dost a bude ještě víc.Roztály stěny kláštera
několik dívek ze žalu pije
po lásce touží leckterá
v závanu jarní hysterie
Dřív než kohout zakokrhá
slunce pohne pavlačí
rozkrájí se ranní mlha
obléknou se naháči.
Těžko se o bouřku prosí,
blyská se nad mraky splínů.
Pohled se klouže po rákosí
když prší do leknínů
a stromy žalují o kráse,
skrývají útržky nebe.
Jen voda se chladně popase
a možná, možná tě svede.
Spadané listí nikdo neposbírá
a deš3ovou vodu jakbysmet.
