Poezie jako piknik u cesty
Letos se 1. května opět sejdou na Petříně básníci, aby už tradičně oslavili tento den jako svátek poezie. Připomeň, jak a kdy myšlenka na tenhle happening pod širým nebem vlastně vznikla a k čemu se vázala?
V roce 1999 jsem se seznámil s rétoričkou Renatou Bulvovou, zakladatelkou literárního Klubu 8, kde se organizovala veřejná čtení poezie a prózy. Tentýž rok ona a druhá zakladatelka klubu Bernie Higginsová vymyslely Den Poezie, který připadl na 16. listopad, tedy na den narození K. H. Máchy v roce 1810. Tím vznikla i Poezie pro cestující, kterou lze zahlédnout v pražském metru. Půl roku předtím však Renata pořádala na Petříně akci s názvem Básnické ZOO. Takový happening poezie, kdy asi dvacet básnílků rozeseto po kopci kolem lanové dráhy, řady soch a dalších imaginativních míst, četlo veřejně své texty.
Kdo patřil k těm úplně prvním matadorům a jakou mělo Básnické ZOO atmosféru?
S přítelem Janem Čiverným jsme se usídlili v dolní části v Seminářské zahradě nad dětským hřištěm u fontány se skotačícími hochy, též nazývané U žabiček. O kus dál na paloučku se fotograf a básník Igor Malijevský koupal ve vaně a na plotně vařil vajíčka. Kdesi nad námi vyřvával z jeskyně to své básník Petr Motýl a mnoho dalších, kteří se zúčastňovali tenkrát podobných akcí, jako například Čtení v metru. Začínalo se dopoledne a my jsme si s Honzou natáhli provaz asi přes šest stromů a na něj pomocí kolíčků rozvěsili své básně jako čerstvě vyprané prádlo. Místní betonový plácek jsme pokreslili křídami. Dorazil kamarád Michal Stehlík s kytarou a my jsme četli, zpívali a vyhřívali se na májovém slunku. Kolemjdoucí, kteří měli chuť také něco přečíst či říct, měli tu možnost a prostor. Pokud se dobře pamatuji, dostali jsme za to tenkrát svůj první básnický honorář 100,– Kč a guláš na Petřínských terasách.
Příští rok se už sice Básnické ZOO nekonalo, ale protože na stejné místo přišlo hodně kamarádů a s hodně novými lidmi jsme se seznámili, udělali jsme tam podobný odpolední happening znovu. A pokračujeme v tom v podstatě dodnes. Je to celé o radosti z poezie a jejího veřejného sdělování jakýmkoli způsobem – recitací, zpěvem, pohybem, obrazy, fotografiemi apod.
Je celá ta akce úplně spontánní, nebo ji někdo „kočíruje“?
Jsem to sice já, kdo ostatní básníky uvádí a má „hlavní slovo“, ale bez Honzy a dalších přátel to prostě nejde, stejně jako v životě. Poezii mám velice rád, snažím se ji i psát, ale zajímá mě především její interpretace prostřednictvím jí samé. Dobrý text se dá špatně přečíst, ale i špatný text lze zase naopak přečíst dobře. Zachytit pozornost posluchače je něco jiného ve ztichlém divadle či na tržišti. Tady na Petříně se nabízí veřejný prostor a možnost zkusit si své recitační schopnosti na zcela náhodném a spontánním publiku. Odměnou je pochopení, úsměv, potlesk, ale někdy i zamračení, kterému je neprávem a zbytečně přiřčeno cosi zlého, vždyť většinou člověk jen přemýšlí.
Změnila se nějak dramaturgie ve srovnání s prvními ročníky?
Princip oslavy poezie zůstává stejný, ale snažíme se věnovat víc času přípravě. Poslední roky je velkou oporou hudebník Luboš Jeřábek. Snažím se do akce zapojovat i malíře a fotografy, v čemž mi velmi pomáhá výtvarník Jiří Lauterkranc. Minulý rok představil projekt Poezie zdarma rozmístěním barevných boxů s básněmi k volnému odběru. K večeru, když jsme sklízeli, po básních ani památka stejně jako po poetry4free boxech. Básníci se mění a rok od roku vyvíjejí stejně jako hudebníci, kteří vždycky zakončí happening skvělým podvečerním jam session.Takže obecně básnílků na Petříně přibývá. Spousta lidí se tu seznámila a já osobně toto propojování spatřuji i v textech, poněvadž už nejde jen o autorské texty, ale čtou se a vystavují i básně našich oblíbených autorů.
Ke stálým účastníkům, kteří si většinou nosí již vytištěné básně i s vlastními kolíčky, patří například Jarmila Hannah Čermáková, Básník Ticho, Zora Šimůnková, Věra Dumková, Paul Merild nebo David Kühnmund. Občerstvení si také nosí každý sám, takže za ta léta jsme už všichni dobře připraveni na jakýsi piknik u cesty.
Jak bude vypadat ten letošní ročník a na co se tedy 1. května můžeme těšit?
Začínáme jako každý rok ve 14 hodin, ale místo megafonu budeme mít tentokrát pouze mikrofon. Celé to bude samozřejmě v duchu konce světa – pokřtíme s Čívou (Honza Čiverný) sbírku Digitální odpad, přijde básník Vít Kremlička s numerickými básněmi v intencích patafyzických, jak mi sdělil, ve výtvarné sféře se projeví dívka s hlavou smyslnou Pan.Zero.To.Hlava. Co.Co., zmíníme Nanao Sakaki projekt v čele s Gastonem Tomášem Pospíšilem, v němž jde o básně japonského beatnika, hudebně zpracované Zuzanou Dumkovou, a možná přijde i Emilie Puldová – babička či spíše mladá osmdesátiletá dívka hrající na foukací harmoniku. V záloze máme i několik dalších překvapení.
Autor: ant, vyšlo v Literární obtýdeníku Tvar č. 9, 2012