Fotky z roku MMXVI
Hang Drumem nás hned na začátku oslnil známý hráč na tento nástroj Jiří Šámal.
Dalším hudebníkem a bavičem, který má co říci a kytara mu ladí byl Vlasta Shaana Šantroch. Seattle zazněl v podání skromného kytaristy Nasky JJ. Recenze by měla vyjít ve http://itvar.cz/, proto zde uvedu, jen kdo nám četl: Vítek Horažďovský, Jarmila Hannach Čermáková, Zora Šimůnková, Kamil Marcel Hodáček, Jana Franče Jirásková, Adéla Hošková, Petr Suchan, David Pillow, Emilie Puldová, Zita Malaníková, Struno Lam, Marek Schejbal, Paul Merild, Dan Srb, Čestmír Punčochář, Ota Kars, Starej G. a naše drobnosti s Čívou.
Zde pár odkazů:
http://tedoun.rajce.idnes.cz/Poezie_na_Petrine_1.5.2016
http://zora2.rajce.idnes.cz/Petrin_1.5.2016/
Jiří Wolker
Oči
Malíři O. Lasákovi
Nejširší moře lidské oči jsou,
celý svět na sobě unesou,
celý svět v tisíci lodích po jejich hladině pluje:
hvězdy, květiny, ptáci, města, fabriky, lidé,
všechno, co bylo, všechno, co tu je,
všechno, co přijde.
Viděl jsem věci šťastné a líbezné,
jež pro vzdušnost nikdy neztroskotaly.
Viděl jsem hvězdy a květiny, viděl jsem ptáky,
když před zimou do krajin jižních přelétali,
to byly lodě nákladů lehkých, štíhlého boku
a labutí šíje,
jež do očí šťastně vždy veplují a šťastně přeplují je,
to bylas i ty, milenko s bílým plachtovím,
přišlas a odešlas, – viděl jsem tě
a už tě neuvidím.
Však znám také věci těžké a nejtěžší,
jež marně vypluly na cestu k ráji,
znám nemocnice a předměstí, lidi, které Bůh
netěší,
znám koráby z olova, které vždy ztroskotají.
Znám lodníka, který se nesměje,
vraky, vězně a galeje,
jež tíhou svých břemen se rozpraskly v půli
a do očí vpluly mi, aby v nich utonuly.
Nehlubší moře lidské oči jsou,
dnem svým až k srdci dosáhnou.
Co v očích ztroskotá, k srdci se propadne,
do srdce zaroste a srdce ovládne,
aby v něm hluboko kotvilo
v jiné a strašlivé kráse,
jež ze všech krás světa nejsilnější je,
protože nelaská,
ale nabije
všechny tvé smysly nesmělé
střelami ohně a ocele.