Byl první květen první máj čas lásky, svátek práce..

Druhého dne, tudíž druhého května probuzen vlastním šepotem,jakožto mým telefonním buzením, jsem vzpomínal na rádio, jak to tam jen říkali – tisíce malých kovaříčků vám buší do hlavy, ale vy musíte vstávat, vstávat, protože život je tak úžasný a krásný. Den před tím tj. 1.května jsme se stavili v cukrárně, má žena si koupila bonbony a já 2 piva. První jsem vypil před poetickou smrští na Petříně a druhé piji ráno druhého – malíkováříčkové z hlavy ustupují a přichází dlouhé a hluboké HÚÚÚÚÚ, je to ovšem snesitelnější a když si člověk otevře okno do ulice, tak se vlastně nic nestalo…..

Hanka, čerstvě několik hodin po rozvodu mi vtiskla do ruky jednu báseň kterou zrovna pročesala list papíru:

Rozvedená žena
Rozvedená….
Zatím stejný byt
a pořád stejná jména.

Rozvedená…
vlastně vůbec
žádná změna
Jen papír
a divný pocit
stejně osamělé 
noci….

Rozvedená…
Připiju si na to
s televizí
Pár deci vína
a možná
něco zmizí…

Rozvedená
Dnes rozvedená…